Úvod: Non-respondéři na srdeční resynchronizační terapii mají špatnou dlouhodobou prognózu. Cílem této studie bylo zhodnotit roli umístění levokomorové elektrody na mortalitu a nebo potřebu transplantace srdce u pacientů podstupujících implantaci CRT.
Metody: Hodnoty QLV (interval od začátku QRS komplexu ke snímanému signálu z levokomorové elektrody) a poměr QLV/ QRS (poměr mezi QLV a šířkou QRS komplexu na povrchovém EKG) byly změřeny u 80 pacientů, kteří podstoupili implantaci CRT. K posouzení efektu léčby CRT byl v dalším sledování hodnocen klinický stav pacientů, echokardiografické parametry, nutnost hospitalizace pro srdeční selhání, transplantace srdce a mortalita.
Výsledky: Z celkového počtu 80 pacientů zařazených do studie bylo na základě klinických dat 68 pacientů (85%) klasifikováno jako respondéři. Tito měli ve srovnání s non-respondéry významně vyšší hodnotu QLV (136 ± 28 ms vs. 117 ± 31ms, p = 0,02) a vyšší poměr QLV/ QRS (0,82 ± 0,01 vs. 0,69 ± 0,04, p = 0,01). Pacienti, kteří během sledování museli podstoupit transplantaci srdce nebo zemřeli, měli výrazně nižší poměr QLV/QRS (0,69 ± 0,16 vs 0,83 ± 0,14, p = 0,001). Ve skupině non-respondérů mělo 55,6% pacientů, kteří zemřeli nebo podstoupili srdeční transplantaci, poměr QLV/QRS méně než 0,7. Mezi non-respondéry, kteří přežili, nebyl žádný s poměrem QLV/QRS < 0,7 (RR 2,27, 95% CI 1,08-4,76, p = 0,04).
Závěr: Nízký poměr QLV/QRS je prediktorem špatné odpovědi na CRT. U non-respondérů byl nízký poměr QLV/ QRS spojen s vysokým rizikem úmrtí nebo potřeby transplantace srdce.