Cílem práce bylo zhodnocení výskytu restenóz lékových stentů, implantovaných u konsekutivní skupiny nemocných s implantovanými lékovými stenty I. generace.
Soubor a metodika: V období 16.5.2002 – 31.3.2004 jsme v Nemocnici Na Homolce implantovali lékové stenty 109 nemocným. Vzhledem k omezené dostupnosti byly lékové stenty implantovány pouze rizikovým nebo velmi rizikovým nemocným, velmi často v „off label“ indikaci z hlediska medicíny založené na důkazech. 9 nemocných jsme vyřadili z hodnocení pro geografickou nedostupnost nebo pro ztrátu kontaktu. Sledování proběhlo telefonicky, ambulantním vyšetřením nebo dotazníkovou metodou. Medián sledování nemocných přesahuje 8,4 roku. Nemocným s recidivou obtíží, nemocným s implantací „DES“ do oblasti restenózy a všem nemocným s implantací stentu do kmene levé věnčité tepny byla nabídnuta rekoronarografie.
Výsledky: Ze stovky hodnocených nemocných 61% nemocných bylo v době 5letého hodnocení bez obtíží. 65% nemocných podstoupilo opakované koronarografické vyšetření v intervalu 4 – 72 měsíců od data intervence lékovým stentem. Klinická "restenóza" přesahovala 40% z celého souboru. U rekoronarografovaných převažovaly případy progrese aterosklerózy buď v léčeném segmentu nebo na jiných tepnách. Výskyt restenóz v léčeném segmentu jsme ověřili ve 14%.
Po 54 a 72 měsících od implantace lékových stentů jsme pozorovali výskyt pozdní restenózy- neoaterosklerózy v DES. Nejdříve jsme tento fenomén prokázali u dvou žen v postmenopauzálním věku, u nichž první angiografická kontrola prokázala velmi dobrý efekt.. Zhodnocením nálezů po dalších 4 letech se výskyt neoaterosklerózy více než zdvojnásobil.
Závěr: Lékové stenty prokázaly svou účinnosti u selektované, velmi rizikové skupiny nemocných. Dlouhodobé sledování prokazuje progresivní nárůst případů neoaterosklerózy u skupiny koronarograficky vyšetřených nemocných.