Cíl: Cílem práce je zhodnocení mechanismů recidivujících arytmií po ablaci dlouhodobé perzistentní FS (DPFS).
Metodika: Katetrová ablace DPFS byla provedena u 204 pacientů (59±9 let, 46 žen). Jednu, dvě, resp. tři opakované ablace podstoupilo 114 (56%), 34 (17%), resp. 1 pacient. Hodnotily se mechanismy síňových tachykardií (ST), které recidivovaly jako primární arytmie nebo vznikly organizací recidivující FS v průběhu opakované ablace.
Výsledky: Při první reablaci se nepodařilo ukončit ablací FS u 9 (8%) pacientů a ST u 3 (3%) pacientů. Mezi ostatními 102 pacienty s ukončenou arytmií byla pouze makroreentry ST (MRST) přítomna u 27 (26%), pouze lokalizovaný zdroj ST (LOKST) u 52 (51%) a oba typy ST u 23 (23%) pacientů. Mezi MRST převažovala perimitrální reentry tachykardie (PMRT) (n=33) nad „roof“-dependentní tachykardií (RDT) (n=23). Mezi LOKST (n=84) převažovaly zdroje ze septa levé síně (LS) (21%), z hrany LS, resp. baze ouška LS (17%) a z koronárního sinu (CS) (17%). Plícní žíly (PŽ) byly zdrojem zřídka (10%). V pravé síni (PS) bylo nalezeno 20% zdrojů. Druhá reablace neukončila FS, resp. ST u 1 resp. 1 pacienta. Mezi ostatními 32 pacienty byla pouze MRST přítomna u 8 (25%) pacientů, pouze LOKST u 21 (66%) pacientů a oba typy ST u 2 (6%) pacientů. Mezi MRST převažovala RDT (n=7) nad PMRT (n=4). Mezi LOKST (n=29) dominovaly zdroje z hrany/baze ouška LS (34%) a CS (28%). V PS bylo přítomno 14% zdrojů. Žádny zdroj nebyl v PŽ.
Závěr: Lokalizované zdroje ST dominují již při první reablaci DPFS a jejich podíl se zvyšuje při druhé reablaci. Dominují extražilní zdroje vycházejí převážně ze septa, z hrany LS, resp. báze ouška LS a z CS. Význam PŽ je již malý a mechanistický přístup k reablaci bez pochopení a přesné identifikace lokalizovaných alternativních zdrojů je neúčinný.
Podporováno granty IGA MZ NR9143-3/2007 a IGA MZ NS/9684-4/2008.