Syndrom obstrukční spánkové apnoe úzce souvisí s kardiovaskulární morbiditou a výskytem fibrilace síní. Patofyziologie vegetativní inervace, hypoxémie, aktivace systému renin-angiotenzin-aldosteron jsou mechanizmy progrese poškození myokardu a jsou modulujícími faktory vzniku fibrilace síní. Případ popisuje nefarmakologický antiarytmický efekt léčby spánkové apnoe pomocí BiPAP ventilace v krátkém časovém horizontu.
Kazuistika: Obézní 58-letý muž s metabolickým syndromem podstoupil implantaci dvoudutinové kardiostimulace z indikace synkop, dysfunkčního sinusového uzlu s bradykardií a AV blokády I. stupně a intermitentní AV blokády vyššího stupně. Při následné ambulantní kontrole, 5 měsíců po implantaci kardiostimulace, udával intermitentní palpitace a celkovou nevýkonnost ale již bez synkop. Z výpisu přístroje byly zjištěné paroxysmy fibrilace síní, celkem 14 epizod s trváním fibrilace síní 7.9% celkové doby (průměrně epizoda fibrilace síní trvala 20 hod). Síňová stimulace pro bradykardii byla vynucena v 28% při poklesu spontánní sinusové frekvence pod 60/min. Pacient byl vyšetřen ve spánkové laboratoři se zjištěním těžké obstrukční spánkové apnoe. Byla mu vydána domácí BiPAP ventilace. Při následující kontrole kardiostimulace za dva měsíce se zjistilo vymizení epizod fibrilace síní, bez nutnosti síňové stimulace, bez změny farmakoterapie. I přes krátkou dobu léčby apnoe došlo k zlepšení kvality života, pacient udával výrazně vyšší toleranci zátěže, bez epizod palpitací a bez synkop.
Závěr: Případ nemocného popisuje pozitivní vliv léčby spánkové apnoe na výskyt paroxysmů fibrilace síní, rychlé zlepšení kvality života po zavedení BiPAP ventilace indikovaným pacientům