Cíl: Srdeční resynchronizační léčba (CRT – „cardiac resynchronization therapy“) je určena pacientům s pokročilým srdečním selháním, při vyčerpání možnosti medikamentózní léčby. Je indikována u pacientů s funkční klasifikací NYHA III-IV, dysfunkční levou komorou (LK) srdeční a rozšířeným QRS komplexem. Cílem je zlepšit prognózu, snížit morbiditu pacientů a zlepšit funkci LK.Soubor: V našem souboru (9/1998-6/2011) je celkem 934 pacientů (718 mužů / 216 žen), kteří byli indikováni k CRT-ICD. Z toho 96 pacientů bylo indikováno ke kardiochirurgické (KCH) implantaci levokomorové (LK) elektrody epikardiálně pro neschůdnost endovaskulární implantace nebo v rámci komplexního kardiochirurgického výkonu. Průměrný věk pacientů v době implantace 68,8 let resp. 66,7 let u pacientů indikovaných ke KCH implantaci , vstupní průměrná ejekční frakce levé komory (EF LK) 30 % resp. 26 % u pacientů indikovaných ke KCH implantaci a vstupní NYHA III v obou skupinách. Výsledky: V našem souboru jsme se zaměřili na několik klíčových parametrů k hodnocení „ responderství“ u resychronizační léčby u obou skupin : ejekční frakce LK (%), funkční klasifikaci NYHA a úmrtí . Z 96 pacientů indikovaných ke kardiochirurgické operaci ji podstoupilo 76 pacientů , z toho 75 úspěšně . Po zavedení biventrikulární stimulace se průměrná EF LK zvýšila u obou skupin na 34% resp. 30%, zlepšení dušnosti na NYHA II-III (2,7 resp. 2,8) a celkem v postimplantačním období zemřelo 1,7% pacientů a 4% pacientů po KCH implantaci LK elektrody. Závěr: Prokázali jsme srovnatelnost sledovaných klinických parametrů u pacientů se srdečním selháním při resynchronizační terapii, ať podstoupili implantaci LK elektrody endovaskulárně nebo kardiochirurgicky.