Cílem této práce je popsat základní klinické rysy akutní myokarditidy. Toto onemocnění často postihuje mladé pacienty, kteří jsou na naše pracoviště odesíláni s podezřením na akutní infarkt myokardu. Myokarditida je však zánětlivé postižení srdečního svalu, které nemá ischemický původ. Vzniká nejčastěji na podkladě imunitní reakce proti infekčnímu agens (nejčastěji virovému), která ovšem vede i k poškození vlastních srdečních buněk. Vlastnímu onemocnění tedy často předchází infekce respiračního nebo gastrointestinálního traktu. Postižení myokardu může být lokální nebo difuzní, dle rozsahu může dojít až k závažnému srdečnímu selhání. Při postižení převodního systému vznikají nejrůznější formy brady- i tachyarytmií. Standardní kardiologické vyšetření (včetně event. pozitivních kardiospecifických enzymů, EKG, echokardiografie) často nedokáže v úvodu průběh odlišit od akutního koronárního syndromu, proto bývá indikována urgentní koronarografie. Koronární tepny jsou však prakticky vždy hladkostěnné. Léčba myokarditidy je nespecifická, protizánětlivé léky, u těžších forem léčba srdečního selhání. Důležitá je zejména v úvodu monitorace k vyloučeních závažnějších arytmií a dodržování klidového režimu. V současné době se doporučuje minimálně 14 dnů, a to i v domácím prostředí. Pokud dojde k časnému obnovení celkové funkce myokardu, je prognóza těchto pacientů příznivá.