Úvod: Amyloidóza je skupina chorob, jejichž společným znakem je extracelulární ukládání amyloidu - nerozpustné patologické bílkoviny. Ročně je diagnostikováno 8 případů/milion obyvatel. Může být ve formě systémové nebo lokalizované. Často bývá postižena i srdeční tkáň.
Metoda: Významné kardiovaskulární symptomy se vyskytují u řady forem amyloidózy. Při diagnostice se vychází z klinického obrazu, anamnézy, echokardiografie, elektrokardiografie, magnetické rezonance a hodnot srdečních biomarkerů v séru. K potvrzení diagnózy je nutný průkaz amyloidu biopsií. Prognóza a léčba závisí na typu amyloidózy a rozsahu postižení, zejména na přítomnosti ložisek v srdci.
Výsledky: Amyloid v orgánech a tkáních je možno zobrazit také scintigraficky.
• 123I-SAP se po i.v. podání kumuluje v amyloidu úměrně velikosti depozita – informuje tak o rozsahu postižení. Obrazy distribuce se snímají 24 hodin po aplikaci. Senzitivita pro sekundární/primární/transtyretinovou amyloidózu je 90%/90%/48%, specificita 93%.
• 99mTc-DPD se po i.v. aplikaci váže na vápník v ložiscích amyloidózy. Obrazy distribuce se snímají 5 minut a 3 hodiny po aplikaci. Metoda umožňuje odlišit transtyretinovou a primární amyloidózu se 100% správností. Prokáže poškození srdce dříve než echokardiografie.
• 99mTc-Aprotinin (antiproteáza) se po i.v. aplikaci váže na amyloidová vlákna. Obrazy distribuce se snímají 90 minut po aplikaci. Umožňuje detekovat extraabdominální ložiska, zejména v srdci (dříve než echokardiografie). Senzitivita/specificita pro primární amyloidózu je 95%/97%.
Závěr: Scintigrafické vyšetřovací metody by si jistě našly místo při diagnostice a sledování vývoje amyloidózy srdce. Jejich výhodou je neinvazivnost, bezpečnost a nenáročnost pro pacienty. V ČR však zatím nejsou běžně dostupné.