Cílem práce bylo zjistit vývoj renálních parametrů u neselektované populace nemocných s akutní dekompenzací těžkého chronického srdečního selhání, kteří byli během hospitalizace léčeni LS.
Soubor nemocných a metodika: vývoj parametrů renálních funkcí byl hodnocen u souboru
91 pacienta s akutní dekompenzací těžkého chronického srdečního selhání, kteří byli hospitalizováni v Kardiocentru Nemocnice Na Homolce od 1.1.2008 do 31.12.2012 a během hospitalizace léčeni LS. Soubor tvořilo 79 mužů a 12 žen, průměrný věk byl 65 let.
U 70 % pacientů byla příčinou srdečního selhání ICHS, u 30 % se jednalo o neischemické postižení myokardu, průměrná EF LK byla 23 %, vstupní průměrná koncentrace urey byla 12,12 mmol/, koncentrace kreatininu byla 147,1 mol/l a eGFR 42,6 ml/min/1,73m2.
U devíti pacientů byl LS podán při umělé plicní ventilaci, 11 nemocných během hospitalizace zemřelo. LS byl podán ve 24-hodinové infuzi v dávce 0,1 g/kg/min, krevní odběry se stanovením koncentrace urey, kreatininu a odhad glomerulární filtrace (eGFR) podle MDRD byly provedeny před podáním infuze a před propuštěním/úmrtím pacienta.
Výsledky: Interval mezi prvním a druhým hodnocením renálních parametrů byl průměrně 11 dní (± 7,8). Došlo k poklesu koncentrace urey
z 12,12 na 11,37 mmol/l (p = 0,27), kreatininu z 147,1 na 142,5 (p = 0,33) a vzestupu eGFR z 42,6 na 45,8 ml/min/1,73m2 (p = 0,067). Zastoupení počtu případů, kdy došlo ke snížení koncentrace urey a kreatininu a zvýšení eGFR ukazuje tabulka testů četnosti.
Závěr: Přes nevýznamný pokles koncentrace urey a kreatininu došlo u neselektované populace pacientů s těžkým srdečním selháním léčených LS u většího počtu nemocných ke zvýšení eGFR než ke snížení eGFR.
| parametr | zvýšení | snížení | hladina významnosti p |
| urea | 43 % | 57 % | = 0,19 |
| kreatinin | 43 % | 57 % | = 0,19 |
| eGFR | 68 % | 32 % | < 0,001 |