Cílem sdělení je seznámit se základy problematiky poruch srdečního rytmu. Označení srdeční arytmie je souhrnný název pro poruchy srdečního rytmu, kterých je celá řada druhů. Základem diagnostiky je 12-tisvodové EKG, která je třeba dokumentovat vždy, pokud dovolí klinický stav pacienta.Subjektivní vnímání arytmie nekoreluje s její hemodynamickou a prognostickou závažností. Část poruch rytmu je epizodická, k dokumentaci využíváme monitorovací systémy: Holterovskou monitoraci EKG v trvání i 7 dnů , pacientem spouštěné epizodní záznamníky, implantabilní monitorovací přístroje. Základem přístupu k nemocnému s poruchou rytmu je vyloučení či potvrzení organického srdečního onemocnění pomocí echokardiografického vyšetření, někdy i magnetické rezonance. Při arytmiích s vazbou na fyzickou zátěž indikujeme ergometrické vyšetření. U nemocných s anamnézou synkopy v diferenciální diagnostice provádíme test na nakloněné rovině ( head-up tilt table test). Elektrofyziologické vyšetření je v současnosti již většinou součástí nefarmakologickéintervenční léčby. Léčba arytmií se opírá o léčbu medikamentózní, v poslední době dominuje léčba nefarmakologická. Řešení bradyarytmií představuje trvalákardiostimulace.Katetrizační ablace se provádí jak usupraventrikulárních, tak komorových arytmií s vysokou úspěšností. V prevenci náhlé srdeční smrti je nejspolehlivější implantace kardioverteru/defibrilátoru. Výjimečně je zvažována mechanická podpora srdeční nebo ortotopická transplantace srdce.