Úvod: Defekt septa komor (DSK) je obávanou komplikací infarktu myokardu (IM) zhoršující prognózu nemocných. Cílem této práce bylo posoudit prognostický význam nového skórovacího systému SCAI pro predikci roční mortality u pacientů s IM komplikovaným DSK.
Metodika: Do studie bylo zařazeno 102 konsekutivních pacientů s DSK při IM v letech 1998 - 2020. Roční přežití nemocných bylo porovnáváno v závislosti na retrospektivně hodnocené vstupní a nejhorší dosažené SCAI třídě (A-E dle klinických, laboratorních a hemodynamických ukazatelů) a dalších klinických faktorech. Vztah mortality a SCAI třídy byl hodnocen pomocí analýzy rozptylu (ANOVA).
Výsledky: Roční mortalita korelovala s nejhorší dosaženou SCAI třídou během prvního týdne hospitalizace (A: 8%, B: 11%, C: 47%, D: 78%, E: 89%; p <0,001), nikoliv však se SCAI třídou v čase diagnózy DSK (A: 40%, B: 46%, C: 67%, D: 77%, E: 83%; p = 0,056). Z ostatních vstupních parametrů jsme u zemřelých pozorovali významně nižší ejekční frakci levé komory (40 ± 11% vs. 45 ± 12%; p = 0,044) a častější použití umělé plicní ventilace (48% vs 13%; p = 0,012), vazopresorické podpory (60% vs. 32%; p = 0,008), inotropní podpory (67% vs. 33%; p = 0,001), nebo mechanické srdeční podpory (63% vs. 34%; p=0,008). Rozsah koronárního postižení a lokalizace IM/DSK se mezi přeživšími a zemřelými nelišili. Použití mechanické srdeční podpory (IABK: 55 pt; ECMO: 5 pt, ECMO + IABK: 10 pt) korelovalo se vstupní SCAI třídou (A: 36%, B: 71%, C: 83%, D: 85%, E: 83%; p = 0,002) i nejhorší dosaženou SCAI třídou (A: 0%, B: 55%, C: 79%, D: 100%, E: 79%; p <0,001). Stran načasování chirurgického řešení jsme zaznamenali kratší čas mezi diagnózou DSK a operací u zemřelých (medián 4 vs. 13 dní; p = 0,001).
Závěr: Nový skórovací systém SCAI pro závažnost kardiogenního šoku je vhodný k průběžnému posouzení prognózy pacientů s IM komplikovaným DSK.