Úvod: Arytmogenní kardiomyopatie (ACM) je onemocnění charakterizované tukově-vazivovou přestavbou myokardu a vysokým rizikem vzniku komorových tachykardií (KT). Katetrizační ablace je účinná metoda, která brání recidivám KT. Ačkoliv arytmogenní substrát je u ACM lokalizován dominantně epikardiálně, u části nemocných lze KT účinně potlačit pouze endokardiální ablací.
Cíl práce: Retrospektivní analýza výsledků katetrizačních ablací KT u pacientů s ACM.
Metody a výsledky: V období 2001-2021 jsme na našem pracovišti provedli katetrizační ablaci KT u 51 pacientů (průměrný věk 43±18let, 9 žen) s klinickou diagnózou ACM s postižením pravé nebo levé komory. U 80% pacientů byla při genetickém vyšetření zjištěna relevantní patogenní mutace. K potlačení KT bylo nutno opakovaných výkonů (celkem 1.9±1.3 výkonu/pacienta). Podle přístupu byli pacienti rozdělení do tří skupin: A - pouze endokardiální ablace (n=20); B - nejprve endokardiální ablace, následovaná epikardiálním přístupem (n=15); C- primární epikardiální přístup (n=16). Primární epikardiální přístup ve srovnání s endokardiálním přístupem vedl k významně menšímu počtu výkonů (1.1±0.2 vs 2.3±1.5 výkonů/pacienta; p<0.005). Pacienti, u kterých dostačoval endokardiální přístup ke kontrole arytmií, byli výrazně starší než ti nemocní, u kterých bylo třeba použít epikardiální přístup (52.9±15.1 vs 36.0±16.0let; p<0.001). Četnost výskytu patogenních mutací se v jednotlivých skupinách nelišila (A - 83% vs B - 71% vs C - 86%; p=n.s.).
Závěr: Primární epikardiální přístup při katetrizační ablaci KT u pacientů s ACM vede k nejúčinnější kontrole arytmií. Samotná endokardiální ablace může dostačovat ke kontrole KT u starších pacientů. Identifikace patogenní mutace není relevantní pro volbu katetrizačního přístupu.