Cíl:
Hodnocení výsledků léčby nemocných s kardiogenním šokem při akutním infarktu myokardu (STEMI) v reálné praxi.
Metodika:
Retrospektivní hodnocení nemocných se STEMI a kardiogenním šokem, léčených na kardiologickém oddělení Pardubické krajské nemocnice v období 2005-2010. Údaje byly čerpány z Národního registru kardiovaskulárních intervencí (NRKI). Hodnoceni jsou pacienti s kardiogenním šokem způsobeným selháním myokardiální funkce při STEMI.
Soubor:
Hodnoceno bylo 109 nemocných, průměrná doba sledování je 36 měsíců. Převahu tvořili muži (n=80, 73%), průměrný věk byl 64,9 roku. Přední infarkt myokardu byl příčinou šoku v 70 případech (64%). Postižení kmene levé koronární tepny bylo zjištěno 13x (12%), postižení tří tepen 62x (57%). Funkce LK byla středně snížena (EF 35-50%) ve 39 případech (36%), závažná dysfunkce byla pozorována 44x (41%).
Výsledky:
Koronární průtok TIMI ≥ 2 před intervencí byl pozorován ve 37 případech ze 109 (33,9%) a je srovnatelný s četností takového koronárního průtoku u nemocných se STEMI bez kardiogenního šoku (442 ze 1377 případů ve srovnatelném období, 32,1%). Koronární průtok TIMI ≥ 2 po PCI je častější u nemocných bez kardiogenního šoku (96,9% vs 92,7%, p=0,03). V 51 případech PCI intervencí u kardiogenního šoku byly použity inhibitory GPIIb/IIIa (46,7%), intraaortální balónková kontrapulzace byla zavedena u 17 nemocných (15,6%).
Jednodenní mortalita souboru činila 30,3% (33 pacientů ze 109), týdenní 40,4% (44), měsíční 53,2% (58) a roční 64,2% (70).
Závěr:
PCI intervence u kardiogenního šoku je na našem pracovišti spojena s menší angiografickou úspěšností výkonu než v případě nekomplikovaného STEMI. Doporučené podpůrné intervence byly použity v menšině případů, krátkodobá i dlouhodobá mortalita je však srovnatelná se současnými literárními údaji. Pacienti, kteří přežijí první měsíc od akutní příhody, mají další průběh příznivý.