Synkopě za volantem je vždycky věnována mimořádná pozornost, zejména dojde-li k zranění osob nebo úmrtí osob v souvislosti s poruchou vědomí řidiče. Podle publikovaných přehledů však v naprosté většině nefatálních synkop řidiče ke škodám na zdraví nebo životech jiných účastníků silničního provozu nedochází. Nedávno byl na našem pracovišti řešen případ řidiče linkového autobusu, který při stání na světly řízené křižovatce na červenou ztratil vědomí. Autobus s automatickou převodovkou se vydal pomalou jízdou vpřed a nakonec se střetl s volně stojícím přívěsem. Teprve poté řidič nabyl vědomí. Nikdo nebyl zraněn, materiální škoda byla relativně nízká, nicméně dotyčná osoba chce pokračovat ve výkonu svého povolání. Důkladné vyšetření neprokázalo žádné známky organického srdečního onemocnění. Test na nakloněné rovině byl rovněž negativní. Postižená osoba však pociťovala před synkopou žaludeční nevolnost, byly přítomny i další známky svědčící pro neurokardiogenní synkopu. Podle doporučení ČKS by řidič při nejasné synkopě neměl pokračovat v řízení motorových vozidel jako profesionál po dobu 1 roku. Podle jediné metodicky kvalitní studie k rekurenci synkopy za volantem došlo u 1,8 % případů, z toho v 70 % za více než 12 měsíců. K závažným následkům sice nedochází, nicméně neexistuje soubor osob s obdobně risikovým povoláním jako v případě námi vyšetřovaného řidiče, aby bylo možno získat dostatečně spolehlivá data. Bude-li řízení autobusu nemocnému zakázáno trvale, může to být interpretováno jako neoprávněný zásah do práv a svobod daného jedince. Na druhou stranu bude-li řízení nemocnému povoleno, může být možná další nehoda interpretována jako následek přechodné poruchy vědomí.