EMBOLIZACE PLICNÍ A KRYPTOGENNÍ CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA, RIZIKO PERSISTUJÍCÍHO FORAMEN OVALE

Vzah embolizace plicní , persistujícího foramen ovale a rizika cévní mozkové příhody. U 30-40% ischemických CMP není prokázána etiologie, u jedinců mladších 55 let je to až 2/3 případů, kdy jde o tzv. kryptogenní cévní mozkovou příhodu. Prevalence embolizace plicní je odhadována na 0.4% populace a roční incidence je 100/100 000 obyvatel, tedy v ČR 10 000 případů ambolizace plicní za rok. Obtížná je diagnostika EP – až u 80% pacientů s rizikovými faktory je toto onemocnění špatně diagnostikováno a tedy i léčeno.
Foramen ovale patens (PFO) je fyziologická varianta charakterizovaná přítomností minimálního zkratového toku mezi laminami síňového septa s výskytem u 17–27 % neselektované populace s postupným poklesem prevalence ve vyšších věkových kategoriích. Jde o drobný kanál variabilního tvaru, který je lokalizován mezi laminami síňového septa primum a secundum. Diagnóza kryptogenní cévní mozkové příhody (CMP) či tranzitorní ischemické ataky(TIA) by tak měla být stanovena teprve po vyloučení klasických rizik včetně paradoxní embolizace při PFO, defektu septa síní či plicních zkratů. Poprvé bylo poukázáno na možnou souvislost kryptogenní CMP a PFO již v roce 1877. Z funkčního hlediska je PFO za normální situace neprůchodné nebo je provázeno většinou hemodynamicky nevýznamným levopravým zkratovým tokem, který nemusí být konstantní. V určitých situacích je tok přes PFO bidirekční, přičemž za předpokladu trvalého (prekapilární formy plicní hypertenze) nebo přechodného (Valsalvův manévr nebo kašel) zvýšení tlaku v pravé síni dochází k zvýraznění pravolevé zkratové složky.Základním patogenetickým mechanismem je paradoxní embolizace z žilního systému přes kanál PFO nebo paradoxní embolizace trombem, který způsobil embolizaci plicní. Morfologie PFO představuje jednu ze zásadních determinant rizika vzniku této ischemické komplikace.