Úvod. Mírná léčebná hypotermie (HT) byla zavedena do léčby poresuscitačního syndromu na základě klinických studií, ve kterých byl tento postup srovnáván se standardní léčbou, tedy zpravidla s hypertermií. Přímé srovnání hypotermie s normotermií (NT) však doposud provedeno nebylo; stejně tak zatím nejsou údaje o účincích oxidu dusnatého (NO) a ischemického postconditioningu (IPC) po srdeční zástavě.
Metody. Pracovali jsme na biomodelu (prase domácí - samice, 45kg) v celkové anestezii na umělé plicní ventilaci (skupiny NT, HT, NO, IPC, vždy N=4). Po zavedení všech vstupů a napojení extrakorporální membránové oxygenace (ECMO), na minimálním průtoku ECMO (0.5 L/min) jsme indukovali srdeční zástavu – komorovou fibrilaci. Po uplynutí 20 minut se obnovil krevní oběh spuštěním ECMO 4.5 L/min a následovalo 90 min reperfuze. Cílová tělesná teplota byla udržována tepelným výměníkem přes oxygenátor. NO (80 ppm) byl přidáván do oxygenátoru po dobu reperfuze. IPC (3 cykly; 3 min globální ischemie/ 3 min reperfuze) následoval bezprostředně po obnovení oběhu. Reaktivní metabolity kyslíku (ROM) a celkovou antioxidační kapacitu (TAC) jsme stanovovali 3, 30, 60 a 90 min po obnovení průtoku; krevní tlak v aortě (AoTK), mozková a periferní oxygenace byly měřeny kontinuálně.
Výsledky. Nejvyšší hodnoty AoTK byly zaznamenány u HT (P<0.05 vs. NT), ale také ve skupině NO byly hodnoty AoTK vyšší než u NT (P<0.05). Nejvyšší mozkové oxygenace bylo dosahováno u HT (P<0.05 vs. NT, NO, IPC). Hodnoty ROM byly nejnižší u HT (P<0.05 vs. NT); hodnoty TAC se mezi skupinami významně nelišily.
Závěr. Naše výsledky ukazují, že HT po srdeční zástavě zlepšuje hemodynamické parametry a snižuje oxidativní stres ve srovnání s NT. Částečný protektivní účinek ve srovnání s NT jsme zaznamenali i při systémovém podání NO. Naproti tomu u IPC jsme příznivé ovlivnění sledovaných parametrů nepozorovali.