Cíl: Posoudit přesnost stanovení srdečního indexu (CI) a systolického tlaku v plícnici (PASP) pomocí echokardiografie v porovnání s katetrizací s termodiluční metodou
Soubor: Retrospektivní analýza 72 pacientů, kterým byla od prosince 2010 do listopadu 2011 provedena pravostranná katetrizace pro plicní hypertenzi a kteří měli současně stanoven srdeční výdej i echokardiograficky.
Metodika: Výsledky měření byly porovnány jednak stanovením korelačního koeficientu, jednak analýzou podle Bland-Altmana.
Výsledky: Hodnoty CI stanovené echokardiograficky byly v průměru o 0,17 l/min/m2 vyšší (p=0,08), avšak korelace mezi oběma metodami nebyla uspokojivá (r = 0,35, p=0,002). Bland –Altmanova analýza ukázala významné rozdíly u individuálních nemocných s tím, že echokardiografie měla u nemocných s CI nad 2,5 l/min/m2 tendenci nadhodnocovat a u nemocných s CI pod tuto mez naopak podhodnocovat. Významně lépe navzájem korelovalo stanovení PASP (r=0,64, p<0,0001) s nevýznamným nadhodnocením PASP echokardiograficky o 1,4 mmHg (p=0,55). Avšak i zde ukázala Bland-Altmanova analýza významné individuální rozdíly, které však neměly charakter systematické odchylky.
Závěr: Hemodynamické ukazatele u nemocných s plicní hypertenzí jsou echokardiografickým hodnocením v průměru pouze nevýznamně nadhodnoceny. V případě stanovení CI má echokardiografie tendenci u nemocných s CI nad 2,5 l/min/m2 nadhodnocovat a u nemocných s indexem nižším podhodnocovat. Korelace mezi metodami prováděnými v odstupu několika dnů není optimální a je horší pro stanovení CI než PASP. Navíc jsou prokazatelné významné individuální odchylky měření. Naše studie potvrzuje, že pro konečné zhodnocení plicní tenze a hemodynamiky u nemocných s plicní hypertenzí není echokardiografie dostatečně přesná a všichni nemocní by měli být vyšetřeni katetrizačně