Úvod: kardiostimulátory jsou obecně citlivé na silné blízké elektromagnetické pole, ale jejich poškození hrozí také jsou-li vystaveny silnému ionizačnímu záření. V běžné praxi tato situace nastává u onkologicky nemocných indikovaných k radioterapii hrudníku. Existují obecná doporučení „American Association of Physicists in Medicíně“ z roku 1994, kterými je možné se v takovéto situaci řídit.
Kasuistika: 76 letá žena s kardiostimulátorem DDDR Sensia SEDR01, který byl implantován v lednu 2009 pro sick sinus syndrom si nahmatala bulku v levém prsu. V květnu 2010 byl prokázán nízce diferencovaný duktální invazivní karcinom levého prsu pT2pN2aM0. Nejprve byla provedena segmentektomie s disekcí axily, dále byla indikována adjuvantní chemoterapie, hormonální terapie (antiestrogeny) a pooperační radioterapie na oblast levého prsu a axily. Kardiostimulátor se nacházel přímo v ozařovaném poli lineárního urychlovače a celková aplikovaná dávka byla plánovaná na 50Gy. Byla zvažována repozice, ale protože nebyla dependentní a léčbu nebylo vhodné odkládat byl pacemeaker ponechán in situ. Při pravidelných kontrolách nebyla porucha kardiostimulátoru až po 23 cyklu radioterapie přichází na pohotovost naší nemocnice s palpitacemi a dušností. Při kontrole byla zjištěna AV sekvenční stimulace 100/min. Nález byl hodnocen jako porucha senzoru a po přeprogramování do režimu DDDC již další problémy nebyly. Při dalších kontrolách po ukončení léčby byl senzor opět aktivován a jeho funkce byla normalizována. V současné době dochází pacientka na pravidelné kontroly každých šest měsíců a kardiostimulátor je nadále plně funkční.
Závěr: počet lidí s implantovanými kardiostimulátory narůstá, stejně tak roste počet lidí s malignitami. Radioterapie je běžnou součástí léčby onkologicky nemocných. Je proto dobré být připraven i na situaci probíranou v naší kasuistice.