Cíl: U pacientů indikovaných k ablaci pro SVT, u nichž není při elektrofyziologickém vyšetření (EFV) indukována žádná arytmie, bývá často prováděna empirická ablace AVNRT. Cílem bylo zhodnotit elektrofyziologické nálezy u pacientů po dřívější ablaci AVNRT nebo flutteru síní I. typu při neinducibilitě arytmie či zjevně nepřesné interpretaci EFV nálezu s pokračujícími potížemi.
Metodika: V letech 2018-2019 bylo na naše pracoviště referováno 11 pacientů (43±13 let, 7 žen), u nichž při dřívější EFV na 6 jiných pracovištích buď nebyla indukována žádná tachyarytmie (n=6) a byla provedena ablace AVNRT (n=5) nebo ablace flutteru síní I. typu (n=1), resp. přítomná arytmie (n=5), nebyla správně interpretována a byla ablována jako AVNRT (n=4) nebo její zdroj nebyl nalezen (n=1).
Výsledky: Při EFV (3x s isoprenalinem, 4x s isoprenalinem+atropinem) byla indukována fokální síňová tachykardie (AT) (n=8) v paroxysmální nebo incesantní repetitivní formě (n=6), přecházející až do fibrilace síní (n=1). Z nich po 13±6 měsících od ablace zůstává bez recidivy arytmie 7 pacientů, resp. s menšími reziduálními potížemi 2 pacientky. Zdroje AT byly na Eustachově hřebeni 2x, v horní duté žíle 1x, v limbu FO 1x, na anteriorním trikuspidálním prstenci 1x, anteroseptálním mitrálním prstenci 1x, v levé horní PŽ 1x a fokální junkční tachykardie 1x. U 1 pacientky byla odhalena idiopatická laterální jizva pravé síně s několika reentry AT. U 1 pacienta byla indukována multifokální repetitivní AT, a u 1 pacientky nebyla indukována žádná arytmie, oba zůstali bez ablace a mají nadále potíže.
Závěr: U pacientů v minulosti po ablaci AVNRT resp. flutteru síní I. typu při absenci arytmie při EFV většinu zdrojů arytmie ve skutečnosti tvořily síňové ektopické fokusy. U těchto pacientů empirická ablace v blízkosti AV uzlu nejenže nevede k léčbě, ale přestavuje zbytečné ohrožení AV převodního sytému u relativně mladých a zdravých pacientů.