Cíl: Katetrová ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní (DPFS) se pokládá za méně účinnou než ablace paroxysmální FS (ParFS). Cílem práce byla retrospektivní analýza bezprostředních a dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro ParoxFS a DPFS.
Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 508 pacientů s ParFS a 256 pacientů s DPFS (věk 56±10 vs. 58±9; p=0,056, zastoupení žen 30 vs. 22%; p=0,08). Pacienti s ParFS většinou podstoupili pouhou izolaci plicních žil případně s menšími přídatnými zásahy v levé síni, zatímco pacienti s DPFS podstupovali komplexní ablaci v levé síni, koronárním sinu, přpadně v pravé síni.
Výsledky: Ve skupině s ParFS vs. DPFS byla doba sledování 50±27 vs. 47±23 měsíců. Jednu, dvě, resp. tři reablace podstoupilo 143 (28%) vs. 138 (54%) (p<0,001), 30 (6%) vs. 48 (19%) (p<0,001), resp. 11 (2%) vs. 3 (1%) (p=0,341) pacientů. Doba výkonů, skiaskopie a aplikace RF energie (min) byla 263±82 vs. 282±79 (p<0,001), 32±19 vs. 23±10 (p<0,001), resp. 89±37 vs. 96±47 (p=0,007). Na konci celkové doby sledování 50±27 vs. 47±23 měsíců, resp. doby sledování do poslední ablace 44±27 vs. 37±23 (p=0,015) mělo stabilní sinusový rytmus 415 (82% vs. 233 (91%) pacientů (p=0,335), z toho 362 (71%) vs. 191 (75%) pacientů (p=0,696) bez antiarytmik. Recidivy paroxysmální FS/síňové tachykardie (AT) mělo 75 (15%) vs. 6 (2%) pacientů ((p<0,001), recidivy perzistentní FS/AT mělo 17 (3%) vs. 17 (7%) pacientů (p=0,047).
Závěr: Pacienti s DPFS podstupovali složitější ablační strategii a častější opakovanou ablaci, nicméně dlouhodobé udržení sinusového rytmu u nich bylo větší. Recidivy paroxysmální FS se u pacientů s DPFS vyskytovaly vzácně.
Podporováno granty IGA MZ NR9143-3/2007 a IGA MZ NS/9684-4/2008.