Úvod: Obezita byla opakovaně identifikována jako nezávislý rizikový faktor rozvoje srdečního selhání. To může být dáno několika faktory: přítomností metabolického syndromu, vyšším diastolickým krevním tlakem, zvýšenou inzulinovou rezistencí. V recentních pracích byla i po vícerozměrné adjustaci navzdory výše uvedeným rizikovým faktorům nadváha a obezita spojena s nižším rizikem úmrtí. Tento jev se nazývá obesity paradox (Curtis 2005, Arch Intern Med). Cílem práce je pomocí moderní statistické metody propensity skore porovnat v populaci s akutním srdečním selháním (ASS) mortalitu pacientů s nadváhou (BMI 25-30), obezitou (BMI >30) s pacienty s normální hmotností (BMI<25).
Metodika: Celkem bylo vyhodnoceno 4523 pacientů hospitalizovaných pro ASS s dostupnými údaji o BMI z celkového počtu 5343 pacientů databáze AHEAD (4153 AHEAD Main + 1190 AHEAD Network). Metodika propensity skore je založena na výběru pacientů, jejichž charakteristika je ve vybraných sledovaných parametrech mezi skupinami srovnatelná (rozdíl <10%) a liší se pouze v BMI – tzv. vyvážení datového souboru.
Výsledky: Normální hmotnost mělo 27% pacientů, nadváhu 39,5% a obezitu 33,5% pacientů. Celková hospitalizační mortalita byla 10,3% a dle BMI 12,8%, 10,3% , resp. 8,3% ve skupině obézních pacientů (p= NS normální hmotnost vs. nadváha, p=0,005 normální hmotnost vs. obezita). Ve vyváženém souboru byla celková mortalita 10,6%, u pacientů s normální hmotností 12,1%, s nadváhou 12,2% a s obezitou 7,6% (p=0,051 normální hmotnost vs. obezita).
Závěr: Použitím metodiky propenstiy skore se sice snížil rozdíl v nemocniční mortalitě mezi pacienty s normální hmotností a nadváhou, ale i přesto jsme potvrdili přítomnost obezity paradoxu s nižší hospitalizační mortalitou pacientů s obezitou ve srovnání s pacienty s normální váhou.