Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení výsledků katetrové ablace u neischemického strukturálního postižení pravé komory (PK). Metodika: Ze 110 pacientů (64±15 let, 11 Ž) se 125 ablacemi pro setrvalou monomorfní komorovou tachykardii (SMKT) při strukturálním postižení srdce mělo 12 (11%) pacientů
(40±18 let, 2 Ž) SMKT z PK bez ICHS. Základními kardiopatiemi byly arytmogenní kardiomyopatie PK (AKMPPK) 9x, stav po chirurgické korekci Fallotovy tetralogie (FT) 2x nonkompakce myokardu obou komor 1x. Ablace byla indikována po první epizodě SMKT, resp. pro recidivující SMKT, resp. pro arytmickou bouři při ICD u 6, 4, resp. 2 pacientů. Výsledky: U AKMPPK byl při prvním výkonu indukován jeden tvar KT u 4 pacientů a dva tvary KT stejné frekvence s opačnou rotací jedním reentry okruhem u 5 pacientů. U 1
pacienta se při reablaci indukovaly 3 tvary KT; průměrná frekvence KT byla 194±22/min. Kritické místo reentry okruhu bylo 5x mezi inferolaterální bazální jizvou a trikuspidálním prstencem, 3x v oblasti jizvy (inferolaterálně, anteriorně a anterolaterálně) a 2x inferiorně mezi inferfolaterobazální a inferoapikální jizvou. Pacienti s FT měli jeden tvar SMKT o frekvenci 180/min a kritické místo reentry okruhu mezi plicní chlopní a záplatou, resp. mezi plicní chlopní a jizvou po ventrikulotomii. Fokální incesantní KT při nonkompakci o frekvenci 170-210/min vycházela ze střední části komorového septa. Nevyvolatelnosti jakékoli KT se dosáhlo ve všech výkonech kromě jedné reablace AKMPPK. Po dobu sledování 46±30 měsíců sledování nebyla žádná recidiva KT. Závěr: Výsledky ablace SMKT při neischemickém strukturálním postižení PK jsou příznivé.
Dominující kardiopatií je AKMPPK s arytmogenním substrátem zejména v bazálních segmentech PK a stavy po korekci FT se substrátem ve výtokovém traktu PK.