Patentní foramen ovale (PFO) je fyziologická varieta charakterizovaná přítomností minimálního zkratového toku mezi laminami síňového septa s výskytem u 17-27% neselektované populace s postupným poklesem prevalence ve vyšších věkových kategoriích. Jedná se o drobný kanál variabilního tvaru, který je lokalizován mezi laminami síňového septa primum a secundum. Z funkčního hlediska je PFO za normální situace neprůchodné nebo je provázeno většinou hemodynamicky nevýznamným levo-pravým zkratovým tokem, který nemusí být konstantní. V určitých situacích je tok přes PFO bidirekční, přičemž za předpokladu trvalého (prekapilární formy plicní hypertenze) nebo přechodného (Valsalva manévr nebo kašel) zvýšení tlaku v pravé síni dochází k zvýraznění pravo-levé zkratové složky.
Ischemické cévní mozkové příhody (CMP) jsou jednou z hlavních příčin morbidity a mortality ve vyspělých zemích postihující i mladší populaci v produktivním věku a představují tak zásadní socio-ekonomický problém. Až u poloviny všech ischemických CMP je detekována kardioembolizační (při nálezu vysoce rizikového zdroje – např. fibrilace síní, trombus v dutině levé komory, atd.) nebo tzv. kryptogenní příčina při absenci suspektní etiologie. V poslední době se prosazuje příčinný koncept tzv. embolic stroke of undermined source (ESUS), kdy sice v době prezentace pacienta nyní identifikovatelný jasný silný rizikový embolizační zdroj, ale který vychází z předpokladu, že většina non-lakunárních ischemických CMP kategorizovaných pomocí zobrazovací metody mozku je embolizační etiologie zpravidla trombotické struktury. Embolie způsobující distální obstrukci tepny zásobující mozek mohou mít svůj zdroj v srdci (kardioembolizační), proximálních mozkových tepnách nebo aortálním oblouku (arterioembolizační) nebo v žilním řečišti (paradoxní embolizace). Pro potvrzení tzv. ESUS je tedy klíčová morfologie tzv. non-lakunárního mozkového infarktu, absence extra/intrakraniální hemodynamicky významné obstrukce mozkové tepny, absence silného rizikového faktoru s embolizačním potenciálem a současně průkaz zdroje s embolizačním potenciálem.
Jako diagnostická metoda zlatého standardu je v současnosti považována transezofageální echokardiografie s použitím kontrastní látky. Z hlediska samotné procedury je nutné pečlivé zobrazení samotného kanálu PFO při průniku echokontrastní látky přes pravostranné srdeční oddíly s možností detekce i minimálního průniku mikrobublin echokontrastní látky přes kanál do levé síně.
Otázka optimálního časování indikace katetrizačního uzávěruPFO není v současnosti jednoznačně vyřešena. Rutinní uzávěr PFO po předchozí kryptogenní ischemické CMP i mladších jedinců není doporučován. Na základě výsledku studií je však tato procedura spojena s redukcí výskytu recidiv embolizačních příhod v porovnání s farmakologickou profylaxí. Cílem diagnostického algoritmu je selekce pacientů, kteří budou profitovat z uzávěru PFO zejména se to týká rizikových skupin jedinců kategorizovaných dle rizika vzniku paradoxní embolie přes PFO a podle dalších morfologických charakteristik.
Práce byla podpořena start-up grantem instituční podpory FNOL 87-85, grantem IGA LF UP_2019_008 a projektovým programem MZ ČR s reg. č. 17-30101A.