Cíl: Neadherentní pacienti s arteriální hypertenzí mají podle dostupné evidence vyšší výskyt subklinického orgánového poškození a kardiovaskulárních komplikací. Sérové hladiny antihypertenziv jsou užívány jako zlatý standard průkazu nonadherence, nicméně jejich užití má i nevýhody, zvláště v nevhodnosti monitorace dlouhodobé adherence. Albuminurie je levná, snadno dostupná a jednoduše repetitivní metoda, která by mohla vymezit pacienty ve vyšším riziku nonadherence. Cílem práce bylo zjištění vztahu albuminurie a nonadherence k farmakoterapii u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí.
Metody: V souboru 393 ambulantních pacientů referovaných pro rezistentní arteriální hypertenzi byly vyšetřeny sérové hladiny antihypertenziv a albuminurie. Pacient byl v příslušné vizitě hodnocen jako neadherentní, pokud byla hladina některého předepsaného antihypertenziva v séru nedetekovatelná. Míra albuminurie byla hodnocena pomocí poměru albumin/kreatinin (ACR) v ranním vzorku moči. Míra adherence byla korelována s ACR pomocí Spearmanova korelačního koeficientu.
Výsledky: 284 pacientů (72%) bylo hodnoceno jako adherentní, 109 (28%) jako neadherentní k předepsaným antihypertenzivům. Průměrné ACR u adherentních pacientů bylo 1.3 (0.5; 8.0) mg/mmol, u neadherentních 1.1 (0.4; 6.4) mg/mmol, p=0.248. Nebyla zjištěna významná korelace mezi ACR a adherencí pacientů, Spearmanův korelační koeficient byl 0,049 (p=0,336). Při hodnocení jednotlivých léčiv měli významně vyšší albuminurii pacienti neadherentní k indapamidu (6.4 mg/mmol) oproti adherentním (1.4 mg/mmol, p= 0,017). U ostatních léčiv jsme nezjistili významný rozdíl v albuminurii.
Závěr: Jednorázové stanovení ACR poměru nekoreluje s hodnocením adherence pomocí sérových hladin antihypertenziv. Pacienti neadherující k léčbě indapamidem mají signifikantně vyšší albuminurii.
Podpořeno grantem: IGA_LF_2018_045