Cíl: zjistit, jak diabetes mellitus (DM) ovlivňuje prognózu nemocných s akutním infarktem myokardu (AIM) při současné nejúčinnější léčbě s pomocí primární koronární angioplastiky a při použití účinných P2Y12 inhibitorů Prasugrelu a Ticagreloru.
Metody: Analýza 1230 nemocných studie PRAGUE 18. Porovnali jsme mortalitu, výskyt reinfarktu, urgentní revaskularizace, krvácení a kombinace kardiovaskulárních příhod (KVP) u 250 diabetiků a 970 nediabetiků během hospitalizace a během ročního sledování. Hodnotili jsme vliv diabetu na prognózu nezávisle na základních charakteristikách pacientů.
Výsledky: Nemocní s DM měli horší vstupní charakteristiky. Byli starší (66 vs. 61 let; p<0,001), častěji měli hypertenzi (70% vs. 46%; p<0,001), hypelipoproteinaemii (42% vs. 32%; p=0,007) a obesitu (31% vs. 17%; p<0,001). Častěji měli postižení vice koronárních tepen (58% vs. 49%; p=0,016) a postižení kmenu levé věnčité tepny (5,6% vs. 2,8%; p=0,031), přičemž kmen byl u diabetiků častěji infarktovou tepnou (2,4% vs. 0,6%; p=0,02). Nemocní s DM měli trend k vyššímu výskytu kombinace celkové mortality, reinfarktu, urgentní revaskularizace, cévní mozkové přihody a vážného krvácení během hospitalizace (6,1% vs. 3,5%; p=0,07). Během ročního sledování byl zjištěn vyšší výskyt nefatálního reinfarktu (4,8% vs. 2,2%; p=0,048) a trend k vyšší celkové mortalitě (6,8% vs. 3,9%; p=0,058). Nemocní na léčbě inzulinem měli vyšší výskyt KVP během hospitalizace (10,9% vs. 3,5%; p=0,02) a vyšší výskyt reinfarktu (6,3% vs. 2,2%; p=0,047) i celkové mortality (12,5% vs. 3,9%; p=0,011) během ročního sledování.
Závěr: Diabetici s AIM mají rizikovější profil a navzdory užití moderního způsobu léčby AIM mají horší roční prognózu vedenou významně vyšším výskytem reinfarktu. Nemocní léčení inzulinem mají prognózu ještě horší včetně významně vyšší roční mortality. Clinicaltrials.gov NCT02808767.