ELEKTRICKÉ POLE PŘI ATP

R. Zelenková, D. Korpas, P. Bárta, P. Školoudová (Kladno, Praha)
Tématický okruh: Kardiostimulátory
Typ: Poster - sesterský, XX. výroční sjezd ČKS

Tato práce se zabývá modelováním rozložení elektrického pole mezi jednotlivými póly elektrod při antitachykarické stimulaci (ATP). Princip ATP spočívá v aplikaci rychle za sebou jdoucích impulsů.
Model srdce byl vytvořen ze základních geometrických tvarů. Rozložení elektrického pole se modelovalo na základě konduktivity a relativní permitivity. U srdečních stěn a mezikomorové přepážky byla použita konduktivita srdeční tkáně 0,5 S/m, u dutin obou komor a horní duté žíly konduktivita krve 0,7 S/m. Modelovalo se použití dvou typů elektrod - integrované a oddělené. Jako integrovaná se použila jednocívková defibrilační elektroda, kde délka od hrotu k distálnímu cívkovému pólu elektrody byla 12 mm a délka cívky jakožto distální výbojový pól byla 53 mm. Druhým typem elektrody byla oddělené, která se v práci modelovala jako stimulační. Zde je vzdálenost mezi póly elektrod 11 mm. Vlastní elektrické pole v srdci se modelovalo v programu COMSOL Multiphysics 4.2., který toto řeší pomocí Maxwellových rovnic. Rychlost impulsů byla použita 200 za minutu. Tyto impulsy se aproximovaly funkcí sinus.
V práci se zkoumaly celkem čtyři simulace - dvě odlišné elektrody s amplitudou -5 V a -7,5 V. Simulace se nechaly probíhat po dobu 1 s. Při použití integrované elektrody zasahuje jeden z pólů elektrody hluboko do pravé komory. Oproti tomu u oddělené elektrody, kde jsou póly blíže u sebe, byly oba póly v hrotu pravé komory a vytvářely tak mezi sebou menší pole.
Z výsledných simulací vidíme, že při použití integrované elektrody nastanou případy, kdy má každá část srdce rozdílný potenciál. V případě oddělené elektrody je jiný potenciál pouze v úzkém okolí obou pólů elektrody a zbytek srdce má potenciál stejný. Porovnáme-li výsledné snímky ze simulace použití impulsu -5 V a -7,5 V, můžeme zhodnotit, že amplituda impulzů nemá na tvar elektrického pole velký vliv.