Úvod: U nemocných s nově vzniklou dysfunkcí levé komory neischemické etiologie existuje značná šance na opětovné zlepšení funkce LK. Je známo, že přítomnost myokarditidy zvyšuje šanci na zlepšení ejekční frakce LK proti nemocným bez prokázaného zánětu v myokardu.
Cíl: zhodnotit rozdíl ve změnách EF LK mezi skupinami s průkazem zánětu v endomyokardiální biopsii (ZKMP; zánětlivá kardiomyopatie) a bez průkazu zánětu (DKMP; dilatační kardiomyopatie) v jednotlivých obdobích od doby stanovení diagnózy.
Soubor a metodika: skupina DKMP: 126 nemocných, 79% mužů a 21% žen, průměrný věk 48.6 ± 10.4 roků, trvání symptomů 2.9 ± 2.6 měsíců. Skupina ZKMP: 86 nemocných, 77% mužů a 23% žen (rozdíl mezi skupinami p=0.74), průměrný věk 44.5 ± 12.6 roků (p=0.02), trvání symptomů 2.3 ± 2.2 měsíců (p=0.07).
Výsledky: ve skupině DKMP byla vstupní hodnota ejekční frakce levé komory (EF LK) 23.9 ± 7.0%, ve skupině ZKMP 24.3 ± 7.2% (p= 0.77 pro srovnání obou skupin). Při kontrole ve 12. měsíci byla EF LK u DKMP 31.3 ± 10.3% (p ˂ 0.001 pro srovnání se vstupní hdnotou), u ZKMP 41.1 ± 12.1% (p ˂ 0.001), rozdíl mezi skupinami byl 7.4 ± 9.9% vs 16.8 ± 13.4% (p ˂ 0.001). V prvních 3 měsících se zvýšila EF LK o 3.9 ± 8.1% u DKMP vs 11.4 ± 9.7% u ZKMP (p ˂ 0.001). Mezi 3. a 6. měsícem o 2.0 ± 5.6% (DKMP) vs 3.8 ±7.3% (ZKMP; p= 0.08) a mezi 6. a 12. měsícem o 1.5 ± 6.7% (DKMP) vs 1.6 ± 7.3% (ZKMP; p=0.63).
Závěr: přestože ve skupině ZKMP dochází v průběhu celého sledovaného období k většímu zlepšení EF LK než u DKMP, statistické významnosti v rozdílu mezi oběma skupinami bylo dosaženo pouze v prvních 3 měsících po stanovení diagnózy.