Úvod: Srdeční resynchronizační terapie (cardiac resynchronisation therapy, CRT) se používá ke zlepšení mortality, morbidity a k redukci symptomů u pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí a rozšířeným QRS komplexem. Dlouhodobá pravokomorová stimulace může u pacientů navodit mechanickou dyssynchronii komor, která se projeví levostranným srdečním selháním a je indikována k zavedení CRT.
Cíl a metody: Porovnat efekt léčby u dvou skupin pacientů, jimž byla pravokomorová stimulace up-gradeována na biventrikulární stimulaci. První skupina byla s defibrilátorem: CRT-D (n=48, 42 muži, průměrný věk 68 let), a druhá skupina bez defibrilátoru: CRT-P (n=36, 29 muži, průměrný věk 70 let). Primárním cílem bylo posoudit efekt terapie na mortalitu pacientů, na ejekční frakci levé komory (EFLK) a na dušnost pomocí NYHA klasifikace před provedením up-grade a následujících pět let v ročních intervalech po jeho provedení.
Výsledky: Mortalita u pacientů se CRT-D byla na konci 5-letého sledování 44 %, u CRT-P 36 %, (p = 0,2). Ve skupině pacientů se CRT-D došlo ke zlepšení EFLK z 22 % na 31 % (p <0,01) a k tendenci ve zlepšení v dušnosti z NYHA 3,0 na 2,3 (p = 0,06). U pacientů se CRT-P se EFLK zlepšila z 26 % na 35 % (p = 0,03) a dušnost z NYHA 3,0 na 2,1 (p = 0,03). Pacienti se strukturálním poškozením myokardu na podkladě ischemické choroby srdeční (ICHS) neměli významně vyšší mortalitu - 43 %, než pacienti bez ICHS 39 % (p = 0,4), je u nich ale patrna tendence k menšímu vzestupu EFLK v prvním roce, 27 % vs. 35 % (p = 0,07). Korelační koeficient R = 0,05 nesvědčí pro významný vliv výskytu adekvátní terapie defibrilátoru na mortalitu pacientů ve skupině CRT-D.
Shrnutí: Pacienti se CRT-D a CRT-P profitují z up-grade, což se projevuje zvýšením EFLK a zlepšením dušnosti. Během 5-letého sledování nebyl významný rozdíl v mortalitě mezi oběma skupinami.