Úvod:
Implantace trvalého kardiostimulátoru sama o sobě nepředstavuje kontraindikaci sportovním aktivitám, vyžaduje pouze opatrnost při kontaktních sportech. Pro řadu sportujících pacientů je zákaz sportovních aktivit zásadním negativním zásahem do kvality života, který by měl být racionálně zdůvodněn a odstupňován dle konkrétních rizik. V následující kazuistice shrnujeme netradiční řešení implantace kardiostimulátoru u nemocného, který se nechtěl vzdát kontaktních sportů a posilování.
U 24-letého nemocného byla indikována implantace kardiostimulátoru pro sick sinus syndrom s dlouhými dokumentovanými systolickými pauzami. Po několika měsících váhání pacient souhlasil s implantací, avšak trval na možnosti pokračovat v kontaktních sportech a posilování, které bylo jeho jednoznačnou životní prioritou. Ze stejného důvodu odmítal transvenózní zavedení elektrod. Nakonec po dohodě s lékaři pacient akceptoval implantaci zajišťovacího jednodutinového systému (VVI) s komorovou elektrodou zavedenou torakoskopicky na volnou stěnu levé komory. Kardiostimulátor byl umístěn pod sval v axile. Pacient a jeho rodina byli poučeni o tom, že se jedná u mladého člověka o nestandardní řešení, které však umožní eliminovat riziko protrahované asystolie. Po torakoskopické implantaci stimulační elektrody a napojení kardiostimulátoru byl naprogramován režim VVI o 55/min, hysteresa 40/min.
Závěr:
Epikardiální implantace stimulačních elektrod stála na počátku vývoje kardiostimulačních technik. V dnešní době zůstává platnou alternativou u pacientů s problematickým endovazálním přístupem či selháním transvenosní implantace levokomorové elektrody. Naše kazuistika ukazuje možnost využití epikardiální stimulace u mladého sportovce neakceptujícího transvenosní přístup v oblasti ramenního pletence.