V letech 2011-2018 bylo na našem pracovišti diagnostikováno 18 prenatálních případů pozitivních na mikrodeleci v chromozomové oblasti 22q11.2 (22q11.2 mikrodeleční syndrom; #MIM188400/192430]. Indikací k invazivní diagnostice byl u těchto plodů sonograficky susp. Di George syndrom. Další dva případy mikrodelece 22q11.2, bez typických UZ nálezů pro Di George syndrom, byly detekovány jako náhodné nálezy při NIPT (neinv. prenat. testování) resp. při objasnění příčiny omfalokély metodou aCGH. Delece v oblasti 22q11.2 vznikají v důsledku nealelické homologní rekombinace tzv. nízkokopiových repetitivních sekvencí (LCR A až D), kreré se v tomto lokusu nachází. U většiny našich případů (16/20; 80%) byla detekována typicky deletovaná oblast, tj. LCR A až D ( ̴ 3 Mb), u čtyř případů byla oblast delece neklasická (LCR A až B, C resp. E; a LCR D až F). U skupiny plodů s klasickou delecí byl nejčastějším UZ nálezem společný arteriální trunkus (PTA; u 6/16; 37,5%) a dále atresie plicnice s defektem komorového septa PA/VSD (3/16; 18,8%). Celkově byl však fenotyp plodů s klasickou delecí LCR A až D velice variabilní: u 13 plodů byly diagnostikovány komplexní vrozené srdeční vady (PTA, PA/VSD, dále Fallotova tetralogie, interrupce aortálního oblouku, hypoplázie levého srdce a dvojvýtoková pravá komora), u tří plodů byly nalezeny méně významné strukturální odchylky. Extrémním případem delece v oblasti 22q11.2 byl plod s netypickou LCR A až B delecí o velikosti 0,8 Mb, u něhož byl jediným UZ markerem menší thymus a jenž byl diagnostikován na základě výsledku neinvazivního prenatálního testování s vysokým rozlišením (NIPT). Stále více se ukazuje, že fenotypová variabilita mikrodelečního syndromu 22q11.2 zřejmě nesouvisí pouze s rozsahem delece v oblasti 22q11.2, ale může být navíc ovlivněna stochastickými a environmentálními procesy či dalšími genetickými změnami.