Úvod: Pulzní intravenózní léčba vysokými dávkami glukokortikoidů je podávána u pacientů s revmatologickými chorobami k léčbě postižení životně důležitých orgánů. Tato léčba je spojena s nežádoucími účinky, včetně kardiotoxicity.
Cíle: Posoudit vliv intravenózní vysokodávkové pulzní léčby glukokortikoidy na délku QT intervalu.
Metodika: Soubor nemocných zahrnuje 300 pacientů (100 mužů, 200 žen, věkový průměr 51 ± 16 let) s těmito chorobami: systémové vaskulitidy 96 (32 %), systémový lupus erythematodes 77 (26 %), zánětlivé myopatie 49 (16 %), systémová sklerodermie 26 (9 %), artritida 21 (7 %), ostatní 31 (10 %). Pacienti byli léčeni pulzní dávkou methylprednisolonu 1000 mg i.v. jednou denně ve 3-5 po sobě následujících dnech. U každého pacienta jsme hodnotili EKG před zahájením léčby a druhé bezprostředně po ukončení léčby. QTc interval byl hodnocen ze svodů II, V1, V5 a k jeho výpočtu jsme zvolili vzorec dle Fridericia. EKG měření bylo digitalizováno softwarem ImageJ.
Výsledky: Před zahájením léčby byly zajištěny tyto průměrné parametry: QTc 397 ± 24 ms, srdeční frekvence 80 ± 15 /min. Po skončení léčby: QTc 412 ± 27 ms, srdeční frekvence 69 ± 13 /min. V souboru došlo k průměrnému prodloužení QTc intervalu o 15 ms, statisticky významné na p<0,001. Nově vzniklé repolarizační změny byly zjištěny u 19 (6 %) pacientů. Poruchy převodu vzruchu se nově vyskytly u 2 (1 %) pacientů. Supraventrikulární tachyarytmie vznikla u 2 (1 %) pacientů charakteru fibrilace síní a reentry tachykardie.
Závěr: Výsledky naší práce svědčí pro signifikantní vliv vysokodávkové pulzní léčby glukokortikoidy na prodlužování QTc intervalu. V průběhu léčby nedošlo u žádného pacienta k rozvoji maligních komorových tachykardií. Prodloužení QTc nad hraniční hodnotu 450 ms u 7 % pacientů nutí ke zvýšené opatrnosti.
Práce byla podpořena projektem Progres Q40/03.