Úvod: VA ECMO je dostupnou metodou v případech kritického oběhového selhání. Těžká myokarditida, komplikovaná refrakterním kardiogenním šokem je velmi vhodnou indikací k použití ECMO. Nicméně dvě epizody fulminantní myokarditidy u jednoho pacienta jsou velmi raritní.
Popis případu: 55letý sportovec byl hospitalizován v 8/2015 ve spádové nemocnici pro horečku, bolesti hlavy s rychlým rozvojem kardiogenního šoku a těžkou systolickou dysfunkcí LK. Aktivován ECMO tým, zavedeno VA ECMO a pacient transportován do našeho kardiocentra. Byla stanovena diagnóza fulminantní myokarditida. Průběh hospitalizace byl příznivý, u pacienta došlo k obnovení funkce LK, postupně byl odvyknut od ECMO, extubován a následná dimise ve stabilizovaném stavu. Při první hospitalizaci byl náhodně zjištěn asymptomatický adenom levé nadleviny. Pacient byl téměř 2 roky v pořádku, léčen pro lehkou hypertenzi. V 2/2017 u něj došlo opět k náhlému rozvoji respirační insuficience s kardiogenním šokem s nutností napojení na VA ECMO pro kritickou hodnotu funkce LK. Po napojení došlo k úplné asystolii a vymizení pulsatilního průtoku, opět prokázány vysoké hladiny kardiospecifických enzymů. Provedena biopsie myokardu, která definitivně vyloučila myokarditidu. Při kolísajícím krevním tlaku bylo vysloveno podezření na aktivní feochromocytom a diagnóza podpořena pozitivním testem plazmatických metanefritů.Pacient indikován k levostranné laparoskopické adrenalektomii. 27. den je pacient stabilní, rehabilituje, propuštěn domů, poté 6 měsíců asymptomatický.
Diskuze: Případ demonstruje jednak vhodnost využití krátkodobé mechanické srdeční podpory u pacientů s fulminantním kardiogenním šokem, dále dobrou spolupráci ECMO centra a okresní nemocnice, ale hlavně nutnost řádné diferenciální diagnostiky v případě, kdy příčina kritického stavu se vymyká obvyklému scénáři.