Cíl: Autoři se v práci zabývají srovnáním indikačních kritérií k CT srdce dle doporučení odborných společností.
Metodika: Za posledních 5 letech se ve světovém písemnictví objevilo více doporučení týkajících se použití CT při vyšetřování srdce. Z těch nejvýznamnějších jsou to kritéria vhodnosti stanovené zástupci severoamerických společností z roku 2006 a 2010 (Hendel, JACC 2006, Taylor, JACC 2010) a doporučení Evropské kardiologické společnosti (Schroeder, EHJ 2008).
Výsledky: Rozdíly jsou patrné především při srovnání severoamerických kritérií vhodnosti z roku 2006 a 2010, kde byla použita podobná forma hodnocení. Jednotlivé indikace byly rozděleny skupinou expertů do třech kategorií: vhodné, nejasné a nevhodné. U některých indikací nedošlo ke změně, jiné byly přehodnoceny. Například u neakutních symptomatických pacientů došlo k “změkčení” indikačních kritérií a při neinterpretovatelném EKG s zátěžovém testu je CT vhodnou indikací nejen u pacientů se střední ale i s nízkou pravděpodobností koronární nemoci. Ke změnám došlo i ve skupině pacientů po revaskularizaci. Dříve byla u symptomatických pacientů s CABG indikace nejasná a nyní je CT vyšetření považováno za vhodné. Nejvýraznější posun nastal u asymptomatických pacientů po PCI, kteří dříve byli jako celek považováni za nevhodné k CT vyšetření. Zde se vyčlenila skupina pacientů se stenty v kmeni levé koronární tepny s průměrem nad 3 mm, kteří jsou v současnosti považováni za vhodnou skupinu k CT vyšetření. Ne vždy byla kritéria „změkčena“. Například dříve nejistá indikace symptomatických pacientů se stenty pod 3 mm je nyní považována za nevhodnou.
Závěr: Se vzrůstajícími zkušenostmi s CT srdce a s novými technickými pokroky v této oblasti jsou indikační kritéria upřesňována. Avšak stále zbývá mnoho nejistých a nejasných indikací, které vybízejí k dalšímu výzkumu.