Srdeční resynchronizační terapie (SRT) je metodou volby u nemocných se srdečním selháním (CHSS) refrakterním na farmakoterapii a s poruchou nitrokomorového vedení. U části nemocných tato léčba selhává. Cílem této práce je identifikovat klinické a echokardiografické parametry, které jsou známkou nepříznivé prognózy při SRT.
Metody: V průběhu let 2007-2008 byla na Klinice kardiologie IKEM zavedena SRT u 311 konsekutivně zařazených pacientů s CHSS (231 mužů/80 žen, věk medián 63let, průměrná EF LK 25-30%). Indikace byly v souladu s indikačními kritérii dle aktuálních guidlines. Vstupní klinická a echokardiografická data byla analyzována retrospektivně.
Výsledky: Během 48 měsíců sledování zemřelo 27 pacientů v rozmezí jednoho měsíce až dvou let od implantace (Skupina I). Z tohoto počtu do analýzy nebyli zařazeni dva pacienti, kteří zemřeli na jinou než kardiální příčinu. Zbývající pacienti trořili kontrolní skupinu (Skupina II). Obě skupiny pacientů se významně nelišily pohlavím (ženy 29% vs 25%, p=0,47), věkem (64 vs 62, p=0,4) ani vstupními parametry rozměrů a systolické funkce levé komory srdeční (EDD 70 vs 68, p=0,95; ESD 60 vs 61, p=0,73; EDV 239 vs 220, p=0,24; ESV 186 vs 164, p=0,28). Ve Skupině I bylo vyšší procentuální zastoupení pacientů s ischemickou kardiomyopatií (74% vs 56%, p=0,048), po předchozím kardiochirurgickém výkonu (CABG, chlopenní náhrada) nebo s přidruženou neřešitelnou významnou valvulární patologii (85% vs 40%, p<0,0001), dále pacientů s plicní hypertenzí (100% vs 85%, p=0,017) a dysfunkční pravou komorou srdeční (55% vs 28%, p=0,024) a s fibrilací síní (55% vs 38%, p=0,037) při nevýznamném rozdílu v příčném rozměru levé síně (48 vs 46 mm, p=0,58). Pacienti ze Skupiny I měli více vyjádřeny echokardiografické parametry interventrikulární srdeční dyssynchronie (55% vs 18%, p=0,0003) a těžké diastolické poruchy funkce (63% vs 37%, p=0,023).