Endotel se významně podílí na regulaci cévního tonu, hemostázy a permeability. Jeho dysfunkce je považována za první, potenciálně reverzibilní, projev aterosklerózy.
K neinvazivnímu stanovení endoteliální dysfunkce se standartně užívá metoda FMD (flow mediated dilatation), kdy je ultrasonograficky hodnocena brachiální arterie. Metoda je však závislá na zkušenostech sonografisty a je zatížena intra- a interindividuální chybou. K odhadu endoteliální dysfunkce lze použít i řadu biochemických parametrů, např. stanovení prostanoidů, EDHF, či přímé měření tenze oxidu dusnatého. Tyto hodnoty však odrážení endoteliální funkci jen nepřímo
a jejich interpretace nebývá jednoznačná.
EndoPAT 2000 představuje jednoduchou možnost neinvazivního stanovení endoteliální dysfunkce. Jedná se o měření změn cévního tonu v periferním řečišti (PAT - peripheral arterial tone) za použití pletyzmografie, měření je tedy nezávislé na vyšetřujícím. Pro EndoPAT i FMD je společný princip navození vazodilatace - hyperemie po předchozím zaškrcení končetiny. Zatímco FMD hodnotí reaktivitu jedné tepny, EndoPAT snímá signál z řečiště celého prstu včetně mikrocirkulace.
Dalším rozdílem je schopnost rozlišit systémově a endotelem navozenou vazoreaktivitu, měření je prováděno současně na obou horních končetinách a křivky jsou porovnávány.
Nevýhodou EndoPATu je nutnost provádět vyšetření v samostatné, tiché a vyhřáté místnosti. Nezanedbatelné jsou i relativně vysoké finanční náklady na prstové sondy.
Na II.interní klinice 1.LFUK je tato metoda zavedena od roku 2009 v rámci výzkumného projektu, zaměřeného na časné projevy aterosklerózy u mladých pacientů.
Tato práce byla podpořena grantem IGA MZČR , NS 9770-4/2008.