Úvod: Podle Framinghamské studie umírá do pěti let po vzniku klinických příznaků srdeční nedostatečnosti více než 60% nemocných a do jednoho roku přibližně 17% nemocných. Cíl: zjistit mortalitu nemocných s chronickým srdečním selháním sledovaných v ambulanci srdečního selhání ve FN Brno. Metodika: retrospektivní sběr dat z ambulantních záznamů konsekutivních pacientů se srdečním selháním. Soubor: 159 pacientů, 70,4% mužů, 29,6% žen, věk 66 (40; 84) let, délka sledování 32,5 (11,1; 61,9) měsíců (8 až 66 měsíců), NYHA I-II/II/III 26,4/61,6/12%, EF LK 30 (15; 45) %, diastolická dysfunkce 94,3%, etiologie CHSS – 68,6% ICHS, 22,6% DKMP, ostatní 8,8%, komorbidity – hypertenze 67,9%, infarkt myokardu 49,1%, dyslipoproteinémie 56,6%, diabetes mellitus 34%, CMP + TIA 11,3%, CHOPN 8,8%, anémie 16,4%, fibrilace síní 15,1%, GF dle Cockrofta 66,8 (27,2; 125,2) ml/s, GF < 60 ml/s 44,7%, farmakologická léčba: ACEI 84,3%, ARB 13,2%, BB 95,6%, kličková diuretika 60,4%, hydrochlorothiazid 21,7%, spironolacton 52,8%, digitalis 22,6%, statiny 61,6%, nefarmakologická léčba: PM 18,9%, CRT-D 5%, CRT-P 7,5%, PCI 30,2%, CABG 10,1%. Výsledky: za dobu sledování zemřelo 24 pacientů (15,1%), z toho na kardiovaskulární komplikace 18 pacientů (11,3%). Kumulativní přežití bylo v 1.roce 96,2%, ve 2.roce 90,8%, ve 3.roce 87,6% a ve 4.roce 82,7%. Závěr: mortalita udávaná ve Framinghamské studii vysoce převyšuje mortalitu našeho souboru, což je pravděpodobně dáno jednak zlepšením farmakologické i nefarmakologické terapie pacientů se srdečním selháním, ale také mírně odlišným spektrem pacientů.
Podpořeno grantem IGA MZ 10422-3/2009.