Úvod: U pacientů s pravokomorovou (PK) kardiostimulací (KS) může být vyhodnocování vývoje šíře stimulovaného QRS poskytovat potenciální přínos nepřímých informací o vývoji dysynchronie stahu levé komory srdeční.
Cíle studie: Retrospektivně vyhodnotit u souboru pacientů s trvalou KS ze septa pravé komory změny šíře stimulovaného QRS komplexu v kontextu: doby od primoimplantace (PI), lokalizace elektrody na septu PK , procentuální četnosti KS.
Soubor a metodika: Po vyřazení jedinců s dysfunkcí levé komory nebo srdečním selháním nebo s persistující tachykardií jsme retrospektivně vyhodnotili data od 297 pacientů (p) ze 2 ambulantních návštěv. 1. návštěva do 2 měsíců od PI, 2. návštěva minimálně 12 měsíců poté. Dokumentaci tvořily: kardiostimulační výpis, EKG při vynucené KS v režimu V00 90/min, RTG snímky ve 2 projekcích. Zaznamenány byly tyto parametry: doba od PI, procento komorové KS, šíře QRS při KS, pozice komorové elektrody na septu pravé komory.
Výsledky: V celkovém souboru (297 p) došlo k průměrnému rozšíření stimulovaného QRS z 142 na 150 ms za průměrnou dobu 1,98 let od PI, muži (175 p) ze 154 na 145 ms, ženy (122 p) ze 145 na 137 ms při průměrné 2 roční době stimulace. Čas od PI : 1 rok (97 p) rozšíření z 149 na 143 ms, 2 roky (107 p) ze 149 na 141 ms, 3 roky (93 p) ze 152 na 141 ms. Procento stimulovaných stahů rozšíření za 2 roky: do 35% (85 p) ze145 na 140 ms, 35-74% (58 p) ze149 na 141 ms, 75-100% (154 p) ze 152 na 141 ms. Pozice elektrody rozšíření za 2 roky : septum (245 p) ze 147 na 139 ms, anteroseptální (52 p) z 165 na 156 ms.
Závěr: Stimulovaný QRS komplex se progresivně rozšiřuje a to nejvíce do 1 roku od PI. Tento nepříznivý trend lze zpomalit pouze omezením četnosti KS pod 35%, rozdíly ve vyšší četnosti KS již nejsou zajímavé. Ač pozice elektrody na septu ovlivňuje úvodní šíři stimulovaného QRS, nemá vliv na redukci její progrese.