Hypertenze v těhotenství patří k hlavním příčinám mateřské, fetální i novorozenecké úmrtnosti. Prevalence stále narůstá díky stoupajícímu věku, BMI i morbiditě těhotných žen. Vhodný typ léčby vybíráme podle klasifikace (preexistující x gestační), stáří gravidity a současných komplikací. Přestože preexistující hypertenze v těhotenství je relativně častá (cca 5% gravidních), stále existuje řada kontroverzí ve farmakoterapii i vedení léčby.
V letech 2007-2010 jsme sledovali 48 žen s preexistující hypertenzí v průběhu gravidity( v 18,7% známá sekundární příčina ). Průměrný věk pacientek byl 32,8 let. U většiny byla terapie upravena ještě před graviditou (81,3%). U 3 byly podávány ACEI ještě v II. trim. (6,25%). U 25% pacientek se podařilo medikaci v I. trim. vysadit, a 10% bylo bez medikace po celou dobu gravidity. Monoterapie byla použita v 66,6%, dvojkombinace u 14,6%, více-kombinace u 8,4% .Nejčastěji byly k léčbě použity betablokátory (43%), metyldopa (31%), kalciové blokátory (22%). Pro nežádoucí účinky byla nejvíce vysazována metyldopa.
Ve 12,5% případů byla preexistující hypertenze superponovaná preeklampsií, ve 4 případech vedoucí k předčasnému ukončení těhotenství ( 1x úmrtí plodu). Ve 2 případech se vyskytla hypotrofie plodu, dále 1x srdeční vada a 1x rozštěpová vada. Komplikace byly častější u nemocných léčených kombinační léčbou (6:3). Celá polovina všech pacientek byla sledována, případně léčena pro jiné onemocnění (thyreopatie, astma,..)
Ač bývá preexistující hypertenze zvláště gynekology považována za méně nebezpečnou formu těhotenské hypertenze, v našem souboru byly významné komplikace téměř v pětině případů. V léčbě byly preferovány betablokátory, často byla nutná i kombinační léčba, která je v graviditě zvláště obtížná. Optimálně upravujeme léčbu ještě před otěhotněním. Alarmující je výskyt terapie ACEI/AT blokátory i během gravidity.