Cíl: zhodnocení přínosu zátěžové tkáňově Dopplerovské echokardiografie v prognostické stratifikaci pacientů se srdečním selháním a provedení přímého srovnání s klidovými echokardiografickými parametry.
Soubor a metodika: vyšetřili jsme 106 pacientů se srdečním selháním s EFLK≤45% s maximalizovanou farmakoterapií. Protokol zahrnoval laboratorní vyšetření se stanovením hladiny BNP, klidové echokardiografické vyšetření, spiroergometrii na bicyklovém ergometru a pozátěžové echokardiografické vyšetření.
Pacienty jsme rozdělili na dvě skupiny dle prognostického stavu. Skupina I zahrnovala 21 pacientů v prognosticky nepříznivém stavu definovaném jako současný výskyt pVO2<76% náležité hodnoty, VE/VCO2 slope>32,7 a BNP> 210 pg/ml a skupina II sestávala z 85 pacientů, kteří nesplňovali naše kriteria pro prognosticky nepříznivý stav.
Výsledky: obě skupiny pacientů se lišily v indexovaném objemu levé sině, stupni mitrální regurgitace, systolické vlně S mitrálního anulu v klidu a po zátěži a v indexu E/Em v klidu a po zátěži. Multivariační analýza identifikovala index E/Em jako jediný nezávislý echokardiografický prediktor špatného prognostického stavu. Hodnoty E/Em v klidu (po zátěži) ≥ 16.6 (18.7) identifikovaly nepříznivý prognostický stav se sensitivitou 71% (86%) a specificitou 71% (71%).
Závěr: pozátěžová hodnota indexu E/Em má lepší prediktivní hodnotu pro nepříznivou prognózu než klidový poměr E/Em.