Cíl : cílem naší práce bylo zhodnotit přežívání chronicky dialyzovaných pacientů, kteří v letech 2000 až 2010 podstoupili kardiochirurgický výkon na našem pracovišti.
Metody : naše práce je retrospektivní analýzou pacientů s terminálním poškozením ledvin v chronickém dialyzačním programu, kteří ve sledovaném období podstoupili kardiochirurgický výkon na Kardiochirurgické klinice Kardiocentra FNKV. Ke sběru dat byl využit Národní kardiochirurgický registr a propouštěcí lékařské zprávy pacientů. Sledovány byly jak významné anamnestické ukazatele (anamnéza IM, CMP, hypertenze, diabetes mellitus, chronická obstrukční plicní nemoc), tak i důležité perioperační ukazatele (použití mimotělního oběhu, doba příčné aortální svorky, doba intubace, nutnost reintubace, nutnost operační revize, doba pobytu na JIP apod.). K výpočtu přežívání byla použita metoda dle Kaplan-Meiera.
Výsledky : od roku 2000 do července 2010 bylo na našem pracovišti operováno celkem 34 pacientů v chronickém dialyzačním programu. Většina podstoupila chirurgickou revaskularizaci myokardu (CABG), ať už jako izolovaný výkon (ve 24 případech) nebo jako součást kombinovaného výkonu (v 6 případech), pouze 4 pacienti podstoupili izolovanou náhradu aortální chlopně. V případě prosté CABG byl výkon v polovině případů proveden na bijícím srdci a v polovině případu s využitím mimotělního oběhu. 30 denní mortalita všech pacientů bez ohledu na charakter výkonu dosáhla 11.8% a dlouhodobé přežívání všech pacientů činilo 79% za 6 měsíců, 75% za 1 rok a 61% za 2 roky. S vyšší časnou mortalitou a horším dlouhodobým přežíváním byly spojeny výkony na chlopních a kombinované výkony.
Závěr : přežívání chronicky dialyzovaných pacientů po kardiochirurgickém výkonu na našem pracovišti je srovnatelné s jinými centry ve světě.