Ošetření pacientů se stenózou kmene levé věnčité tepny (LM) je doposud převážně doménou kardiochirurgie. Přes nesporný pokrok perkutánních technik (PCI) na tomto poli, je nadále ve stávajících doporučeních indikace k PCI na nechráněném kmeni levé věnčité tepny (ULM) vyhrazena pro pacienty s vysokým rizikem kardiochirurgického zákroku. Specifickou skupinou s výrazně zvýšeným rizikem kardiochirurgické intervence jsou pacienti s akutními koronárními syndromy (AKS). V případě našeho pracoviště je případný kardiochirurgický výkon navíc znesnadněn transportem v trvání přibližně 60-90 minut. Proto jsme některé z těchto pacientů, které jsme považovali pro transport a kardiochirurgický výkon příliš rizikové, ošetřili PCI. Pacienty jsme před výkonem konzultovali pomocí telemostu s kardiochirurgickým pracovištěm, u nemocných, jejichž klinický stav znemožňoval transport, jsme se rozhodli k primární indikaci PCI. V období od 10.6.2003 do 2.12.2005 ošetřili takto 11 nemocných (8 mužů, 3 ženy, prům. věk 70 let). Technického úspěchu bylo dosaženo u všech nemocných (100%). Intraaortální kontrapulzace byla užita u 5(46%) pacientů. IIb/IIIa inhibitor byl podán 8 (73%) pacientům. U 8(73%) pacientů s bifurkační stenosou LM byla použita technika provisional T stentingu. U 3 pacientů byla provedena CABG, u dalších 3 je plánována reSKG. Z nemocnice bylo propuštěno celkem 8 pacientů, z nich 2 měli těžké posthypoxické postižení CNS. 30-denní mortalita byla 27% (3 pacienti, z toho 1 pac. během výkonu). Během 6 měsíců zemřelo celkem 5 (45%) pacientů.. Závěr: Naše výsledky potvrzují, že na pracovišti bez místní kardiochirurgie lze kriticky nemocné s AKS s postižením LM ošetřit koronární angioplastikou.