Cíl: Autoři provedli studii za účelem vyhodnocení kardiopulmonální výkonnosti a objektivního posouzení přítomnosti únavového syndromu u nemocných rok po léčbě pro maligní lymfomy.
Pacienti a metody: Bylo zařazeno 106 nemocných (66 m/ 40ž) ve věku 40±15 let. Pacienti byli vyšetřeni klidovou a zátěžovou echokardiografií a spiroergometrií. Byla stanovena klidová a zátěžová ejekční frakce (EF) a vrcholová spotřeba kyslíku (pVO2).
Výsledky: 64 nemocných (60%) uvedlo sníženou fyzickou výkonnost a chronický únavový syndrom po ukončené léčbě. 3 nemocní (3%) měli EF <50%, 34 (32%) poruchu diastolické funkce, 14 (13%) hodnotu pVO2 < 20ml/kg/min, and 15 (14%) hodnotu pVO2 <80% referenční hodnoty. Ukazatel pVO2 koreloval se zátěžovou EF (r=0.58, p<0.0002) a se všemi ukazateli diastolické funkce: index E/A (r=0.67, p<0.0001), IRP (r= -0.56, p<0.0009) a DT (r= -0.54, p<0.009), s věkem (r= -0.74, p<0.0001), kumulativní dávkou doxorubicinu (r= -0.53, p<0.003) a ozářením mediastina (r= -0.44, p<0.04).
Závěr: Ze 60% nemocných uvádějících chronický únavový syndrom po chemoterapii mělo objektivně sníženou výkonnost jen 15% nemocných. Ukazatel pVO2 významně koreluje s poruchou diastolické funkce, s věkem, kumulativní dávkou doxorubicinu a ozářením mediastina.