Úvod: Systémový lupus erytematodes (SLE) je systémové onemocnění pojiva, které postihuje zejména ženy ve věku 20-50 let. Prevalence plicní hypertenze (PH) u SLE je v literatuře uváděna v rozmezí 2-10%.
Cíl studie: Pomocí klidového a modifikovaného zátěžového echokardiografického vyšetření stanovit prevalenci PH u souboru nemocných se SLE.
Metodika: U 52 nemocných se SLE (83% žen, průměrný věk 48 let) bylo provedeno klidové a u 15 z nich, s klidově normální tenzí v plicnici, i modifikované pozátěžové echokardiografické vyšetření (zátěž byla simulována testem šestiminutové chůze, tzv. optimální zátěž). Tenze v plicnici byla odhadována z vrcholového gradientu trikuspidální regurgitace, kdy přítomnost PH byla definována hodnotou gradientu nad 30 mmHg v klidu a 35 mmHg při zátěži.
Výsledky: Známky klidové PH byly celkově zjištěny u 6 nemocných se SLE (11,5%). U jednoho nemocného byla zároveň přítomna významná mitrální regurgitace a PH tak byla nejspíše postkapilární etiologie. Pravděpodobná plicní arteriální hypertenze související se SLE tak byla přítomna u 5 nemocných (9,6%). Modifikované zátěžové echokardiografické vyšetření neprokázalo přítomnost zátěží indukované PH u žádného z takto vyšetřených nemocných s klidově normálními hodnotami plicní tenze.
Závěr: Prevalence klidové PH související se SLE činila v našem souboru nemocných 9,6%, což odpovídá literárně uváděným údajům. Modifikované zátěžové echokardiografické vyšetření neprokázalo přítomnost zátěží indukované PH u žádného nemocného, což může být podmíněno jeho malou výtěžností a implikuje nutnost použití klasického zátěžového protokolu.
Podpořeno výzkumným záměrem IGA MZ ČR NR/7898-3/2004