Úvod
Fibrilace síní v některé ze svých forem postihuje 1-2% dospělé populace a je tak nejčastěji se vyskytující arytmií v naší společnosti. Nemocní s fibrilací síní mají až 5x vyšší riziko cévní mozkové příhody. Embolická cévní mozková příhoda představuje nejzávažnější komplikaci této arytmie. Správně vedená antikoagulační léčba výrazně snižuje riziko tromboembolických komplikací, její podávání je ale v řadě případů neschůdné nebo kontraindikováno. Až 92% trombů vzniká v oušku levé síně (LAA) a jeho mechanická okluze je proto jednou z možností účinné prevence systémové embolizace.
Metodika
Dlouhodobě sledujeme a analyzujeme soubor 257 pacientů (65% mužů, průměrný věk 72±9 let) s vysokým rizikem tromboembolie podle schématu CHADS2 nebo CHADS2VASc, u kterých byla provedena implantace okluderu ouška levé síně na našem pracovišti. Od roku 2004 do současnosti bylo použito celkem 8 typů okluderů. Výkon je prováděn za kontroly jícnové (TEE) nebo intrakardiální (ICE) echokardiografie.
Výsledky
Kromě 2 případů bylo zavedení mechanického okluderu úspěšné. Průměrná doba výkonu byla méně než 40 minut. Měření velikosti LAA a kontrola pozice byla prováděna TEE, ICE a nástřikem kontrastu do dutiny LAA. Okamžitě po implantaci bylo kompletní okluze LAA docíleno u 37% nemocných, po vhojení okluderu nezbývá žádný nebo nevýznamný reziduální leak menší než 3 mm u 94% nemocných. Více než 97% nemocných je nadále bez nutnosti dlouhodobé antikoagulační léčby.
Závěr
Okluze LAA představuje alternativu antikoagulační léčby u nemocných s fibrilací síní v současně vysokém riziku tromboembolie a krvácení. Pokud je prováděna v centrech s dostatečným počtem pacientů, jedná se o účinnou metodu redukce kardioembolických příhod.