Úvod:I přes zlepšení přednemocniční a nemocniční péče o pacienty se srdeční zástavou zůstává jejich prognosa velmi nepříznivá s 10-20%přežíváním do propuštění.Iniciální anoxické trauma tkání trvající minuty je následováno ischemicko-reperfuzním poškozením (poresuscitační syndrom).Jedním z mechanizmů podílejících se na poresuscitačním syndromu je oxidativní stres.Bylo prokázáno,že zvýšení antioxidační ochrany suplementací selenu může zlepšit výsledky léčby jiných kritických stavů s významným podílem oxidativního stresu(sepse).Vliv podávání selenu na výsledky léčby po srdeční zástavě však zatím není znám.
Soubor a metodika: 18 nemocných jsme randomizovali do dvou skupin.V první skupině byl ke standardní léčbě navíc podáván parenterálně selen(selenit sodný),kontrolní skupina měla pouze standardní léčbu.Selen byl podáván jako intravenozní bolus 3 mg do dvou hodin od přijetí pacienta,následován kontinuální infuzí v dávce 2 mg/den po dobu 5dnů.Měřili jsme hladinu reaktivních metabolitů kyslíku(ROM),antioxidační kapacitu séra (BAP),parametry zánětu a orgánového poškození.Neurologický výsledek jsme hodnotili při dimisi nebo 30.den.
Výsledky:Pacienti léčeni selenem měli méně vyjádřený oxidativní stres.Nejvýraznější změny byly 4.den,kdy BAP byl významně vyšší v intervenované skupině (2566 vs.1837 µmol/l,p=0.003) a významně nižší byl také index oxidativního stresu (ROM/BAP;0,12 vs.0,23,p=0.01).V intervenované skupině přežilo 80% nemocných bez významného neurologického deficitu.Ve skupině kontrolní mělo dobrý neurologický výsledek pouze 60% nemocných (p=0.09).Nezaznamenali jsme žádný nežádoucí účinek terapie selenem.
Závěr:První výsledky ukazují,že parenterální podávání selenu u nemocných po srdeční zástavě může být spojeno s redukcí oxidativního stresu bez vzniku nežádoucích účinků a dále trend k lepším léčebným výsledkům v intervenované skupině.