Úvod: Resekce ouška levé síně (LS) v průběhu chirurgické ablace fibrilace síní (FS) by měla snižovat výskyt pooperační cévní mozkové příhody a zároveň zvyšovat pravděpodobnost navození a udržení sinusového rytmu. Naše práce hodnotí efekt resekce ouška levé síně po chirurgické ablaci fibrilace síní.
Metodika: Provedli jsme rektrospektivní analýzu 599 pacientů, kteří podstoupili chirurgickou revaskularizaci myokardu a/nebo operaci srdeční chlopně s doprovodnou chirurgickou ablací fibrilace síní. Ouško LS bylo resekováno u 140 pacientů a ponecháno 459 pacientů. V průběhu hospitalizace a při jednoměsíčním a jednoletém sledování byly mezi oběma skupinami porovnávány následující faktory: výskyt tranzitorní ischemické ataky/cévní mozkové příhody, navození a udržení sinusového rytmu, nutnost implantace kardiostimulátoru a úmrtí.
Výsledky: Pacienti, kteří podstoupili resekci ouška LS, byli starší, častěji měli perzistující FS a častěji podstoupili biatriální ablaci. V této skupině byly zaznamenány delší časy mimotělního oběhu a delší časy aortální svorky. V průběhu pooperačního sledování byl u pacientů po resekci ouška LS zjištěn nižší výskyt TIA/CMP a nižší mortalita.
Závěr: U skupiny s resekovaným ouškem LS byl nalezen trend nižšího výskytu TIA/CMP a statisticky významný pokles mortality. Toto zjištění by mohlo podpořit rutinní resekci ouška LS během chirurgické ablace fibrilace síní.