Velké studie prokázaly, že implantabilní kardiovertery/defibrilátory (ICD) v populaci nemocných ohrožených náhlou srdeční smrtí prodlužují život. Tyto přístroje mají obvykle podklíčkovou žílou zavedenu elektrodu do pravé komory, která dokáže snímat elektrickou aktivitu srdečních komor. Pokud je elektrická aktivita komor natolik rychlá, že může být projevem maligní arytmie, aplikuje systém elektrický výboj s cílem dosažení kardioverze/defibrilace. U některých nemocných však může být implantace ICD obtížná pro neprůchodnost centrálních žil nebo risiko závažných infekčních komplikaci. Na našem pracovišti jsme v roce 2011 implantovali 69-letému nemocnému s ICHS, dysfunkcí levé komory srdeční a setrvalými komorovými tachykardiemi jednodutinový ICD přístroj. V květnu 2015 byl přijat na naše oddělení pro náhodně objevené tromby na defibrilační elektrodě při plánované echokardiografické kontrole. Nemocný byl v té době bez klinických i laboratorních známek infekce. Byla nastavena antikoagulační terapie a nemocný byl propuštěn do domácího ošetřování. V září téhož roku pacient přichází s rozvíjející se pneumonií, nález na CT AG je slučitelný s mnohočetnými emboly v plicích s ložisky zánětu. Nepochybným zdrojem byly v té době již infikované tromby v pravé komoře přisedající na elektrodu i trabekuly. Systém bylo nutno extrahovat. I při následné intenzivní antikoagulační léčbě se tromby v pravé komoře srdeční neměnily. Nemocný měl při monitoraci rytmu za hospitalizace četné běhy nesetrvalých komorových tachykardií. Pro trvající riziko náhlého úmrtí byl proto indikován k implantaci podkožního ICD systému. Výkon proběhl bez komplikací a nemocný tak mohl být propuštěn do domácího ošetřování. Klinické i laboratorní známky zánětu nemocný od implantace nemá.