Cíl práce. Ověřit způsob implantace bioresorpčních stentů (BRS), sledovat klinický stav pacientů po implantaci BRS a provést kontrolní vyšetření v místě implantace BRS pomocí intravaskulárního ultrazvuku (IVUS).
Metoda. Do prospektivní studie bylo zařazeno 14 konsekutivních pacientů (5 žen, průměrný věk 66±7 let, 7/14 s akutním koronárním syndromem, 2/14 s diabetes mellitus), kterým bylo implantováno 14 BRS (3-3,5x18-23mm; 6x RIA, 5x RCx, 3x ACD) a po 6 a 24 měsících od perkutánní koronární intervence (PCI) provedena kontrola pomocí IVUS.
Výsledky. Procedurální úspěšnost byla 100%, během výkonu nedošlo k žádné periprocedurální komplikaci. Průměrná doba sledování byla 29±6 měsíců. Během sledování jeden pacient zemřel v důsledku komplikované pneumonie 10 měsíců od PCI, nedošlo ke vzniku žádného infarktu myokardu, nebylo nutné ani v jednom případě intervenovat v místě původní intervence. Dvě pacientky podstoupily neplánované koronarografické vyšetření, jedna z nich následně PCI na jiné než původně intervenované tepně.
Po PCI došlo k významnému zvětšení průměrné minimální plochy tepny (minimal luminal area - MLA; 2,9±0,5 vs. 6,4±1,3mm2; p<0,0001). Po 6 a 24 měsících podstoupilo IVUS vyšetření 8/14 pacientů. Během sledování došlo k statisticky nevýznamné redukci MLA (MLA po 6m= 6,3±1,6mm2, MLA po 24m= 5,8±1,9 mm2 resp.) . Ve 3/8 případech jsme pozorovali pozdní rozšíření lumen o 5-8%, ve 6/8 případech jsme pozorovali známky konstriktivní remodelace. Neointimální proliferace se podílela na výsledné MLA 3-11%.
Závěr. Periprocedurální a střednědobá klinická bezpečnost při užití BRS ve studovaném souboru byla vysoká. Výsledky intrakoronárního ultrazvukového vyšetření dále naznačují, že významný podíl na výsledné (nevýznamné) redukci lumen má konstriktivní remodelace, zatímco neointimální proliferace jen minimální.