Uvádíme případ pacienta, u který v roce 2008 podstoupil transplantaci srdce pro chronické srdeční selhání na podkladě ischemické kardiomyopatie. Již před operací desenzitizován pro vysoké imunologické riziko. Pooperačně léčen pro humorální rejekci a byl mu implantován dvoudutinový kardiostimulátor pro úplnou AV blokádu. Při ambulantní kontrole v roce 2010 u nemocného zjištěn pokles ejekční frakce LK, následně provedeno kontrolní SKG s nálezem koronární nemoci štěpu při difuzním postižení. Pro progresi renální dysfunkce provedena změna imunosupresivního režimu na everolimus. Po této změně došlo k částečnému zlepšení systolické funkce, ale při kontrolní biopsii jsme zjistili přítomnost celulární rejekce , proto jsme ke stávajícímu schématu přidali zpět takrolimus. Od té doby nemocný bez známek celulární či humorální rejekce.
V roce 2015 nemocný vyšetřen neurologem s diagnózou syndromu neklidných nohou. Následně při pravidelné kontrole v ambulanci srdečního selhání si nemocný stěžuje na zhoršenou únavu a nezvyklou denní spavost. Při podrobnější anamnéze zjištěn údaj o nedávné autonehodě s mikrospánkem, proto byl proveden screening spánkové apnoe a pozastavena platnost řidičského oprávnění. Dle screeningu bylo vysloveno podezření na spánkovou apnoe smíšeného typu s Cheyne-Stokesovým dýcháním. Následně vyšetřením ve spánkové lab. byla potvrzena spánková apnoe smíšeného typu s významným podílem centrální složky. U nemocného byla zahájena titrace přetlakové ventilace. Terapie Auto CPAPem je s neuspokojivým výsledkem, po převedení na Auto BiPAP je kompenzace spánkové apnoe výrazně lepší. Nemocný již po prvních několika nocích výrazně měně spavý. Po kompenzaci spánkové apnoe bude možné obnovit platnost řidičského průkazu.
Na kazuistice chceme demonstrovat nezbytnost multioborové spolupráce a úskalí léčby pacientů se spánkovou Aponií.