Cíl: Provedení retrospekt. studie s posouzením efektu chirurg. léčby aktivní infekční endokarditidy (IE) na našem pracovišti (Kardiochirurgické centrum FNsP Ostrava) v období od 1/1998 do 12/2005 .
Soubor a metodika: Soubor tvoří 57 nemocných s IE operovaných v aktivní fázi infekce (splnění Durackových diagnost. kriterií, přetrvávající elevace CRP v době kardiochir. výkonu, indikace k výkonu dle platných doporučení České kardiologické společnosti). Početně převažovali muži nad ženami (38/19). Věkový průměr nemocných byl 52.5 let, bez významného rozdílu mezi muži a ženami. Nejčastějším etiol. agens byly stafylokoky – 28.1 %, následovaly streptokoky – 19.3 %. Nejčastěji byla postižena aortální chlopeň (26 případů IE), mitrálních endokarditid bylo 21, v dalších 7 případech se jednalo o současné postižení aortální i mitrální chlopně. Zaznamenali jsme také 3 trikuspidální endokarditidy. Celkově samozřejmě převažovaly IE nativních chlopní nad prostetickými (49 versus 8).
IE byla obvykle řešena náhradou chlopně mechan. protézou – 45x, bioprotéza byla použita u 13 nemocných, plastika mitrální nebo trikuspidální chlopně byla provedena v 5 případech endokarditidou postižených chlopní. Výkon byl doplněn 1x anuloplastikou mitrální chlopně a 5x trikuspidální plastikou pro současnou významnou regurgitaci jiné etiol.
Výsledky: U většiny nemocných došlo po operaci ke zlepšení funkční třídy NYHA klasifikace, všichni nemocní (kromě zemřelých), kteří byli původně ve tř. NYHA III-IV, se přesunuli do tř. NYHA I-II. 30-denní mortalita činí 16.7 %, zemřelo 9 nemocných.
Závěr: Operace IE v aktivní fázi mají relativně vysokou mortalitu ve srovnání s elektivními výkony. Nicméně tato je akceptovatelná, neboť operace v aktivní fázi je vynucena závažnými komplikacemi a umožňuje snížit předpokládanou mortalitu při konzerv. léčbě. Naše výsledky jsou srovnatelné s literárními údaji.