Úvod: Signifikantně horší prognózu mají nemocní s dysfunkčním viabilním myokardem, nejsou-li revaskularizováni, než ti, kteří se podrobili revaskularizaci, nebo než nemocní s dysfunkčním neviabilním myokardem. Cílem tohoto sdělení je podat přehled o radionuklïdových metodách zjišťování viabilního myokardu (SPECT, PET), diskutována bude jejich přesnost a postavení v dg. algoritmu.
Metodika SPECT a PET: Nejrozšířenějším a klinicky nejžádanějším testem je zátěžové SPECT vyšetření myokardiální perfuze, které umožňuje detekovat současně ischemii i viabilitu. Samozřejmou součástí perfuzního SPECT vyšetření je dnes EKG-gating, čímž máme informace současně o perfuzi i funkci levé komory. Pokud pacient není schopen zátěže a klinický dotaz je směřován zejména na viabilitu, lze provést pouze klidový perfuzní SPECT. Při použití Tl-201 se pak provádí snímání dat časně a za 4 hod po aplikaci radiofarmaka (rest-redistribuční protokol), při použití Tc-99m-sestamibi resp. tetrofosmin je doporučováno snímat data rovněž po aplikaci nitrátů. Dysfunkční segmenty s fixním defektem kumulujícím méně než 50 % maximální aktivity radiofarmaka jsou obvykle považovány za neviabilní myokard, zatímco kumulace větší než 50 % maxima svědčí pro omráčený resp. hibernující myokard. Nejpřesnější metodou (senzitivita až 93%) je vyšetřování metabolizmu glukózy pomocí F-18-fluorodeoxyglukózy (FDG). Ischemický, ale viabilní myokard je charakterizován sníženou perfuzí se současně zachovanou akumulací FDG (tzv. „perfuzně-metabolický mismatch“).
Závěr: Vyšetření pomocí FDG je považováno za „zlatý standard“ pro detekci viability, u většiny pacientů lze však viabilitu detekovat pomocí SPECT po aplikaci Tl-201 nebo Tc-99m značených radiofarmak. FDG vyšetření je indikováno u pacientů s nediagnostickým závěrem těchto standardních vyšetření.